1 Takto øekl Hospodin ke mnì: Jdi a zjednej sobì pás lnìný, a opaš jím bedra svá, do vody pak nedávej ho. 2 Tedy zjednal jsem ten pás podlé slova Hospodinova, a opásal jsem bedra svá. 3 Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mnì podruhé, økoucí: 4 Vezmi ten pás, kterýž jsi zjednal, kterýž jest na bedrách tvých, a vstana, jdi k Eufrates, a skrej jej tam do díry skalní. 5 I šel jsem, a skryl jsem jej u Eufrates, jakž mi byl pøikázal Hospodin. 6 Stalo se pak po pøebìhnutí dnù mnohých, že øekl Hospodin ke mnì: Vstana, jdi k Eufrates, a vezmi odtud ten pás, kterýžꜜ jsem pøikázal skrýti tam. 7 I šel jsem k Eufrates, a vykopav, vzal jsem ten pás z místa toho, kdež jsem jej byl skryl. A aj, zkažený byl ten pás, aniž se k èemu hodil. 8 Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 9 Takto praví Hospodin: Takꜜ zkazím pýchu Judských i pýchu Jeruzalémských velikou. 10 Lidu toho pøenešlechetného, kteøíž nechtí poslouchati slov mých, kteøíž chodí podlé zdání srdce svého, a chodí za bohy cizími, sloužíce jim, a klanìjíce se jim. I bude podoben pasu tomu, kterýž se nehodí k nièemu. 11 Nebo jakož se drží pás na bedrách muže, tak jsem byl pøipojil k sobì všecken dùm Izraelský i všecken dùm Judský, dí Hospodin, aby byli lidem mým, a to k slávì, a k chvále, i k ozdobì, ale nebyli poslušni. 12 Protož rci jim slovo toto: Takto praví Hospodin Bùh Izraelský: Všeliká nádoba vinná naplòována bývá vínem. Kdyžꜜ pak øeknou: Zdaliž nevíme dobøe, že všeliká nádoba vinná naplòována bývá vínem? 13 I díš jim: Takto praví Hospodin: Aj, já naplním všecky obyvatele zemì této i krále, kteøíž sedí místo Davida na stolici jeho, i knìží i proroky, a tolikéž všecky obyvatele Jeruzalémské opilstvím, 14 A rozrazím jednoho o druhého, jakož otce, tak také syny, dí Hospodin. Nebudu šanovati, aniž odpustím, aniž se smiluji, abych zkaziti jich nemìl. 15 Poslouchejte a ušima pozorujte, nepovyšujte se, neboꜜ Hospodin mluví. 16 Dejte Hospodinu Bohu svému èest, døív než by tmu uvedl, a døíve nežli by se zurážely nohy vaše o hory tmavé. I èekali byste svìtla, ale obrátil by je v stín smrti, promìnil by je v mrákotu. 17 Jestliže pak toho neuposlechnete, v skrýších plakati bude duše má pro pýchu vaši, a náramnì kvíliti bude. Potekou, pravím, z oèí mých slzy, nebo zajato bude stádce Hospodinovo. 18 Rci králi i královnì: Seïte na zemi; nebo odjata bude pøednost vaše, koruna ozdoby vaší. 19 Mìsta polední uzavírána budou, tak že nebude žádného, kdo by otevøíti mohl. Zastìhováno bude všecko Judstvo, zastìhováno bude docela. 20 Pozdvihnìte oèí svých, a vizte ty, kteøíž táhnou od pùlnoci. Kdež jest to stádo, kteréžꜜ dáno bylo, stádce ozdoby tvé? 21 Co díš, když tì navštíví, ještos ty nauèila je, aby byli nad tebou vùdcové pøední? Zdaliž bolesti tebe nezachvátí jako ženu rodící? 22 Díš-li v srdci svém: Proè by mne to potkati mìlo? Pro množství nepravosti tvé odkryti budou podolkové tvoji, násilnì odjata bude obuv tvá. 23 Mùže-li zmìniti Mouøenín kùži svou, aneb pardus peøestost svou, také vy budete moci dobøe èiniti, nauèivše se zle èiniti. 24 Protož rozptýlím je, jako vítr pouštì rozptyluje plevy. 25 Ten bude los tvùj a díl odmìøený tobì ode mne, praví Hospodin, proto žes se zapomnìla nade mnou, a úfalas v lež. 26 A tak i já také odkryji podolek tvùj nad hlavu tvou, aby spatøína byla hanba tvá, 27 Cizoložství tvá, a øehtání tvá, nešlechetná smilství tvá, na pahrbcích i na poli. Vidìlꜜ jsem ty ohavnosti tvé; bìda tobì, Jeruzaléme. A což se ještì neoèistíš? I až dokud pak?