1 Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oèi mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého. 2 Ó kdo mne postaví na poušti v hospodì pocestných, abych opustil lid svùj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zbìø zpronevìøilých, 3 A natahují jazyka svého ke lži jako luèištì své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdì; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin. 4 Každý støez se bližního svého, a ne každému bratru se dovìøuj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhaè chodí. 5 A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; uèí jazyk svùj mluviti lež, neprávì èiníce, ustávají. 6 Tvùj byt jest u prostøed lidu pøelstivého; pro lest nechtìjí mne poznati, dí Hospodin. 7 Z té pøíèiny takto praví Hospodin zástupù: Aj, já pøehánìje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého? 8 Støela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojnì s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své. 9 Zdali pro takové vìci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má? 10 Pro tyto hory dám se v pláè a v naøíkání, a pro pastvištì, kteráž jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného, kdo by skrze nì šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbéøe a odejde. 11 A obrátím Jeruzalém v hromady, pøíbytek drakù, a mìsta Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele. 12 Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozumìl tomu? A k komu mluvila ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proè zahynouti má tato zemì, a vypálena býti jako poušꜜ, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel? 13 Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon mùj, kterýž jsem jim pøedložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním, 14 Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, èemuž je nauèili otcové jejich: 15 Protož takto praví Hospodin zástupù, Bùh Izraelský: Aj, já nakrmím je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou. 16 Nebo rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi meè, až je do konce vyhladím. 17 Takto praví Hospodin zástupù: Pilnì považte, a svolejte ty, kteréž naøíkávají, aꜜ pøijdou, a k tìm, kteréž jsou vycvièené, pošlete, aby pøišly. 18 Nechꜜ pospíší, a dadí se nad námi v naøíkání, aby slzy tekly z oèí našich, a víèka naše oplývala vodou. 19 Hlas zajisté naøíkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme se náramnì, že jsme ztratili zemi, že boøí pøíbytky naše. 20 Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a nechꜜ pøijme ucho vaše slovo úst jeho, abyste uèily dcerky své naøíkání, a jedna každá tovaryšku svou kvílení. 21 Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila dìti z rynkù a mládence z ulic. 22 (Mluv i to: Takto dí Hospodin:) A padla mrtvá tìla lidská jako hnùj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by pochoval. 23 Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém. 24 Ale v tom nechꜜ se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž èiním milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v tìch vìcech líbost mám, dí Hospodin. 25 Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obøezaného i neobøezaného, 26 Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky, kteøíž v nejzadnìjším koutì bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové jsou neobøezaní, tolikéž všecken dùm Izraelský jest neobøezaného srdce.