1 V ten èas, dí Hospodin, vyberou kosti králù Judských, i kosti knížat jejich, i kosti knìží, i kosti prorokù, ano i kosti obyvatelù Jeruzalémských z hrobù jejich, 2 A rozmecí je proti slunci a mìsíci, i proti všemu vojsku nebeskému, kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž hledají, a kterýmž se klanìjí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou místo hnoje na svrchku zemì. 3 I bude žádostivìjší smrt nežli život všechnìm ostatkùm tìm, kteøíž pozùstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli pozùstali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupù. 4 Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti? 5 Proè se odvrátil lid tento Jeruzalemský odvrácením vìèným? Chytají se lsti, a nechtí se navrátiti. 6 Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo by želel zlosti své, øíkaje: Což jsem uèinil? Každý obrácen jest k bìhu svému jako kùò, kterýž prudce bìží k boji. 7 Ješto èáp u povìtøí zná naøízené èasy své, a hrdlièka i øeøáb i vlaštovice šetøí èasu pøíletu svého, lid pak mùj nezná soudu Hospodinova. 8 Jakž mùžete øíci: Moudøí jsme a zákon Hospodinùv máme? Aj, jistì nadarmo dìlá písaø péro, nadarmo jsou v zákonì zbìhlí. 9 Kohož zahanbili ti moudøí? Kdo jsou pøedìšeni a jati? Aj, slovem Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich? 10 A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich tìm, kteøíž by je opanovali; nebo od nejmenšího až do nejvìtšího všickni napoøád vydali se v lakomství, od proroka až do knìze všickni napoøád provodí faleš. 11 Nebo hojí potøení dcery lidu mého po vrchu, øíkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje. 12 Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti umìli. Protož padnou, když oni padati budou; v èas, v nìmž je navštívím, klesnou, praví Hospodin. 13 Do konce vykoøením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na vinném kmenu, ani žádných fíkù na fíku, ano i list sprchne, a což dám jim, odjato bude. 14 Proè my tu sedíme? Shromažïte se, a vejdìme do mìst hrazených, a odpoèineme tam. Ale Hospodin Bùh náš káže odpoèívati nám, když vodou jedovatou napojí nás, proto že jsme høešili proti Hospodinu. 15 Èekej pokoje, ale nic dobrého, èasu uzdravení, ale aj, hrùza. 16 Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokøikování silných jeho všecka zemì se tøese, kteøíž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, mìsto i ty, kteøíž bydlejí v nìm. 17 Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatìjší, proti nimž nic neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin. 18 Srdce mé ve mnì, kteréž by mne mìlo obèerstvovati v zármutku, mdlé jest. 19 Aj, hlas køiku dcery lidu mého z zemì velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na nìm? Proè mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemcù? 20 Pominula žeò, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštìni. 21 Pro potøení dcery lidu mého potøín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne. 22 Což není žádného lékaøství v Galád? Což není žádného lékaøe tam? Proè tedy není zhojena dcera lidu mého?