1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, økoucí: 2 Postav se v branì domu Hospodinova, a ohlašuj tam slovo toto, a rci: Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteøíž vcházíte do bran tìchto, abyste se klanìli Hospodinu. 3 Takto praví Hospodin zástupù, Bùh Izraelský: Polepšte cest svých i pøedsevzetí svých, a zpùsobím to, abyste bydlili na místì tomto. 4 Neskládejte nadìje své v slovích lživých, øíkajíce: Chrám Hospodinùv, chrám Hospodinùv, chrám Hospodinùv jest. 5 Ale jestliže všelijak polepšíte cest svých, a pøedsevzetí svých, jestliže spravedlivì soud konati budete mezi mužem a mezi bližním jeho; 6 Pøichozího, sirotka a vdovy neutisknete, a krve nevinné nevylejete na místì tomto, a za bohy cizími nebudete-li choditi k svému zlému: 7 Tedy zpùsobím, abyste bydlili na místì tomto, v zemi, kterouž jsem dal otcùm vašim, od vìkù až na vìky. 8 Aj, vy skládáte nadìji svou v slovích lživých, kteráž neprospívají. 9 Zdaliž kradouce, mordujíce a cizoložíce i køivì pøisahajíce a kadíce Bálovi; též chodíce za bohy cizími, jichž neznáte, 10 Pøedce choditi a postavovati se budete pøed oblíèejem mým v domì tomto, kterýž nazván jest od jména mého, a øíkati: Vyproštìni jsme, abyste páchali ty všecky ohavnosti? 11 Což peleší lotrovskou jest dùm tento pøed oèima vašima, kterýž nazván jest od jména mého? Aj, takéꜜ já vidím, dí Hospodin. 12 Ale jdìte aspoò na místo mé, kteréž bylo v Sílo, kdež jsem byl zpùsobil pøíbytek jménu svému z poèátku, a vizte, co jsem uèinil jemu pro nešlechetnost lidu svého Izraelského. 13 Protož nyní, že èiníte všecky skutky tyto, dí Hospodin, a když mluvím k vám, ráno vstávaje, a to ustaviènì, tedy neposloucháte, a když volám na vás, tedy neozýváte se: 14 Protož uèiním domu tomuto, kterýž nazván jest od jména mého, v nìmž vy doufáte, i místu tomuto, kteréž jsem dal vám a otcùm vašim, jako jsem uèinil Sílo; 15 A zavrhu vás od tváøi své, jako jsem zavrhl bratøí vaše, všecko símì Efraimovo. 16 Ty tedy nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za nì hlasu a modlitby, aniž se pøimlouvej ke mnì; nebo tì nikoli nevyslyším. 17 Zdaliž sám nevidíš, co oni èiní v mìstech Judských a po ulicích Jeruzalémských? 18 Synové zbírají døíví, a otcové zanìcují oheò, ženy pak zadìlávají tìsto, aby pekly koláèe tvoru nebeskému, a obìtovali obìti mokré bohùm cizím, aby mne popouzeli. 19 Zdaliž to proti mnì jest, že mne oni popouzejí? dí Hospodin. Zdali není proti nim k zahanbení tváøi jejich? 20 Proèež takto praví Panovník Hospodin: Aj, hnìv mùj a prchlivost má vylita bude na místo toto, na lidi i na hovada, i na døíví polní, i na úrody zemì, a hoøeti bude, tak že neuhasne. 21 Takto praví Hospodin zástupù, Bùh Izraelský: Zápaly své pøidejte k obìtem svým, a jezte maso. 22 Nebo jsem nemluvil s otci vašimi, aniž jsem pøikázal jim v ten den, v kterýž jsem je vyvedl z zemì Egyptské, o zápalích a obìtech. 23 Ale toto pøikázal jsem jim, øka: Poslouchejte hlasu mého, a budu vaším Bohem, a vy budete mým lidem, a choïte po vší cestì, kterouž jsem vám pøikázal, aby vám dobøe bylo. 24 Však neposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale chodili po radách, a podlé zdání srdce svého zlého. Obrátili se ke mnì høbetem a ne tváøí svou. 25 Od toho èasu, jakž vyšli otcové vaši z zemì Egyptské, až do tohoto dne posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky, každý den ráno vstávaje, a to ustaviènì. 26 Však neposlechli mne, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdivše šíji svou, hùøe èinili nežli otcové jejich. 27 Když jim mluvíš všecka slova tato, ani tebe neposlouchají, a když voláš na nì, neohlašují se tobì. 28 Protož rciž jim: Tento jest národ, kteøíž neposlouchají hlasu Hospodina Boha svého, aniž pøijímají nauèení. Zhynula pravda, a vymizela z úst jejich. 29 Ohol vlasy své a zavrz, a naøíkej hlasem na místech vysokých; nebo zavrhl Hospodin a opustil rodinu, na kterouž se velmi hnìvá. 30 Èinili zajisté synové Judovi, což zlého jest pøed oèima mýma, dí Hospodin. Nastavìli ohavností svých v domì tom, kterýž nazván jest od jména mého, aby poškvrnili jej. 31 Nadto vzdìlali výsosti Tofet, kteréž jest v údolí syna Hinnom, aby pálili syny své i dcery své ohnìm, èehož jsem nepøikázal, aniž vstoupilo na srdce mé. 32 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, kdyžto nebude slouti více Tofet, ani údolí syna Hinnom, ale údolí mordu, a pochovávati budou v Tofet, nebo nebude dostávati místa. 33 I budou mrtvá tìla lidu tohoto za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským, a nebude žádného, kdo by odstrašil. 34 Zpùsobím také, aby pøestal v mìstech Judských a v ulicích Jeruzalémských hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevìsty; nebo pustinou uèinìna bude zemì.