1 Shromažïte se, synové Beniaminovi, z prostøedku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihnìte korouhev; nebo vidìti zlé od pùlnoci, a potøení veliké. 2 Pannì krásné a rozkošné pøipodobnil jsem byl dceru Sionskou. 3 Ale pøitáhnou k ní pastýøi s stády svými, rozbijí proti ní stany vùkol, spase každý místo své. 4 Vyzdvihnìte proti ní válku, vstaòte a pøitrhnìme o poledni. Bìda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové veèerní. 5 Vstaòte a pøitrhnìme v noci, a zkazme paláce její. 6 Takto zajisté praví Hospodin zástupù: Nasekejte døíví, a zdìlejte proti Jeruzalému náspy. Toꜜ jest to mìsto, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostøed nìho. 7 Jakož studnice vypryšꜜuje vodu svou, tak ono vypryšꜜuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v nìm pøed oblíèejem mým ustaviènì, bolest i bití. 8 Usmysl sobì, ó Jeruzaléme, aby se neodlouèila duše má od tebe, abych tì neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou. 9 Takto praví Hospodin zástupù: Jistì pabìrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, øíkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno zbírá do putny. 10 Komuž mluviti budu, a kým osvìdèovati, aby slyšeli? Aj, neobøezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posmìchu, a nemají líbosti v nìm. 11 Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobì. Vylita bude i na malièké vnì, spolu i na shromáždìní mládencù, ovšem pak muž s ženou jat bude, staøec s kmetem. 12 A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této zemì, dí Hospodin. 13 Od nejmenšího zajisté z nich, až do nejvìtšího z nich, všickni napoøád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do knìze všickni napoøád provodí faleš. 14 A hojí potøení dcery lidu mého povrchu, øíkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje. 15 Stydìli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co stydìl, aniž jich proroci k zahanbení pøivesti umìli. Protož padnou mezi padajícími; v èas, v nìmž je navštívím, klesnou, praví Hospodin. 16 Když takto øíkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleïte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choïte po ní, a naleznete odpoèinutí duši své, tedy øíkávali: Nebudeme choditi. 17 Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, øka: Mìjtež pozor na zvuk trouby, tedy øíkávali: Nebudeme pozorovati. 18 Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždìní, co se dìje mezi nimi. 19 Slyš, ó zemì: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají. 20 K èemuž mi kadidlo z Sáby pøichází, a vonná tøtina výborná z zemì daleké? Zápalù vašich nelibuji sobì, aniž obìti vaše jsou mi pøíjemné. 21 Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazù, a zurážejí se o nì otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou. 22 Takto praví Hospodin: Aj, lid pøitáhne z zemì pùlnoèní, a národ veliký povstane od konèin zemì. 23 Luèištì i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako moøe zvuèeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobì, ó dcero Sionská. 24 Jakž uslyšíme povìst o nìm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodièku. 25 Nevycházejte na pole, a na cestu nechoïte; nebo meè nepøítele a strach jest vùkol. 26 Ó dcero lidu mého, pøepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení pøehoøké; nebo náhle pøitáhne zhoubce na nás. 27 Dal jsem tì za vìži v lidu tvém, a za baštu, abys spatøoval a zkušoval cesty jejich. 28 Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhaè, jsou ocel a železo, všickni napoøád zhoubcové jsou. 29 Prahnou mìchy, od ohnì mizí olovo, nadarmo ustaviènì pøepaluje zlatník; nebo zlé vìci nemohou býti oddìleny. 30 Støíbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je.