1 Budeš-li se míti navrátiti, Izraeli, dí Hospodin, ke mnì se navraꜜ. Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváøi mé a nebudeš-li se toulati, 2 A budeš-li pøisahati právì, náležitì a spravedlivì, øíkaje: Živꜜ jest Hospodin, tedy požehnání dávati sobì v nìm budou národové, a v nìm se chlubiti. 3 Nebo takto praví Hospodin mužùm Judským a Jeruzalémským: Zoøte sobì ouhor, a nerozsívejte do trní. 4 Obøežte se Hospodinu, a odejmìte neobøízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheò prchlivost má, a nehoøela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost pøedsevzetí vašich. 5 Oznamte v Judstvu, a v Jeruzalémì ohlaste, a rcete: Trubte trubou v zemi, svolejte a sbeøte lid, a rcete: Shromažïte se, a vejdìme do mìst hrazených. 6 Vyzdvihnìte korouhev na Sionu, zmužile se mìjte, nepostávejte; nebo já zlé vìci uvedu od pùlnoci, a potøení veliké. 7 Vychází lev z houštì své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a mìsta tvá aby zboøena byla, tak aby nebylo žádného obyvatele. 8 Protož pøepašte se žínìmi, kvìlte a naøíkejte; nebo není odvrácen hnìv prchlivosti Hospodinovy od nás. 9 Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin, že zhyne srdce královo a srdce knížat, užasnou se i knìží, a proroci diviti se budou. 10 I øekl jsem: Ach, Panovníèe Hospodine, jistì že jsi velice podvedl lid tento, i Jeruzalém, øíkaje: Pokoj míti budete, a však pronikl meè až k duši. 11 V ten èas øeèeno bude lidu tomuto i Jeruzalému: Vítr tuhý z míst vysokých na poušti jde upøímo na lid mùj, ne aby pøevíval, ani pøeèišꜜoval. 12 Vítr silnìjší než oni pøijde mi, nyní já také vypovím jim úsudky. 13 Aj, jako oblakové vystupuje, a jako vicher vozové jeho, rychlejší jsou nežli orlice koni jeho. Bìda nám, nebo poplénìni jsme. 14 Obmej od nešlechetnosti srdce své, Jeruzaléme, abys vysvobozen byl. Dokudž zùstávati budou u prostøed tebe myšlení marnosti tvé? 15 Nebo hlas oznamujícího pøichází od Dan, a toho, kterýž ohlašuje nepravost, s hory Efraim. 16 Pøipomínejte tìmto národùm, aj, ohlašujte Jeruzalémským, že strážní táhnou z zemì daleké, a vydávají proti mìstùm Judským hlas svùj. 17 Jako ti, kteøíž hlídají polí, položí se proti nìmu vùkol; nebo jest mi odporný, dí Hospodin. 18 Cesta tvá a skutkové tvoji to zpùsobili tobì; toꜜ nešlechetnost tvá, žeꜜ to hoøké jest, a že dosahá až do srdce tvého. 19 Ó, støeva má, støeva má, bolest trpím, ó osrdí mé, kormoutí se ve mnì srdce mé, nemohuꜜ mlèeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a prokøikování vojenské. 20 Potøení za potøením provolává se, poplénìna zajisté bude všecka zemì, náhle poplénìni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé. 21 Až dokud vídati budu korouhev, slýchati hlas trouby? 22 Nebo bláznivý lid mùj nezná mne, synové nemoudøí a nerozumní jsou. Moudøí jsou k èinìní zlého, ale èiniti dobøe neumìjí. 23 Hledím-li na zemi, a aj, neslièná jest a prázdná; pakli na nebe, není na nìm žádného svìtla. 24 Hledím-li na hory, a aj, tøesou se, a všickni pahrbkové pohybují se. 25 Hledím-li, a aj, není žádného èlovìka, a všeliké ptactvo nebeské zaletìlo. 26 Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka mìsta jeho zboøena jsou od Hospodina a od hnìvu prchlivosti jeho. 27 Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka zemì, a však konce ještì neuèiním. 28 Kvíliti bude nad tím zemì, a zasmuší se na hoøe nebe, proto že jsem mluvil, co jsem myslil, a nelituji, aniž se odvrátím od toho. 29 Pøed hømotem jezdcù a tìch, kteøíž støílejí z luèištì, uteèe všecko mìsto. Vejdou do hustých oblakù, a na skálí vylezou; všecka mìsta opuštìna budou, a žádný nebude bydliti v nich. 30 Ty pak pohubena jsuc, což èiniti budeš? Aèkoli obláèíš se v šarlat, aèkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou, aèkoli líèíš tváø svou líèidlem, darmo se okrašluješ. Pohrdají tebou frejíøi, bezživotí tvého hledají. 31 Nebo slyším hlas jako rodièky, svírání jako té, kteráž po nejprvé ku porodu pracuje, hlas dcery Sionské, ustaviènì vzdychající, a lomící rukama svýma, øíkající: Bìda mnì nyní, nebo ustala duše má pro vrahy.