1 Dí dále: Propustil-li by muž ženu svou, a ona odejduc od nìho, vdala by se za jiného muže, zdaliž se navrátí k ní více? Zdaliž by hroznì nebyla poškvrnìna zemì ta? Ale ty, aè jsi smilnila s milovníky mnohými, a však navratiž se ke mnì, dí Hospodin. 2 Pozdvihni oèí svých k vysokým místùm, a pohleï, kdes necizoložila? Na cestách usazovalas se jim jako Arab na poušti, a poškvrnila jsi zemì smilstvím svým a nešlechetností svou. 3 A aèkoli zadržáni jsou podzimní dešꜜové, a deštì jarního nebývalo, však èelo ženy nevìstky majíc, nechtìlas se stydìti. 4 Zdali od nynìjšího èasu volati budeš ke mnì: Otèe mùj, ty jsi vùdce mladosti mé? 5 Zdaliž Bùh držeti bude hnìv na vìènost? Zdali chovati jej bude na vìky? Aj, mluvíš i pášeš zlé vìci, jakž jen mùžeš. 6 Tedy øekl mi Hospodin za dnù Joziáše krále: Vidìl-lis, co èinila zpurná dcera Izraelská? Chodívala na každou horu vysokou, i pod každé døevo zelené, a tam smilnila. 7 A aèkoli jsem øekl, když ty všecky vìci ona èinila: Nechꜜ se navrátí ke mnì, však se nenavrátila. Naèež hledìla zpronevìøilá sestra její, dcera Judská. 8 Proèež vidìlo mi se pro ty všecky pøíèiny, ponìvadž cizoložila zpurná dcera Izraelská, propustiti ji, a dáti jí lístek zapuzení jejího. Však se vždy neulekla zpronevìøilá sestra její, dcera Judská, ale šedši, smilnila také sama. 9 I stalo se, že hanebným smilstvím svým poškvrnila zemì; nebo cizoložila s kamenem i s døevem. 10 A však s tím se vším neobrátila se ke mnì zpronevìøilá sestra její, dcera Judská, celým srdcem svým, ale pokrytì, praví Hospodin. 11 Protož øekl Hospodin ke mnì: Ospravedlnila duši svou zpurná dcera Izraelská, více nežli zpronevìøilá Judská. 12 Jdi a volej slovy tìmito ku pùlnoci, a rci: Navraꜜ se, zpurná dcero Izraelská, dí Hospodin, a neoboøí se tváø má zùøivá na vás; nebo já dobrotivý jsem, dí Hospodin, aniž držím hnìvu na vìènost. 13 Jen toliko poznej nepravost svou, že jsi od Hospodina Boha svého odstoupila, a sem i tam bìhala cestami svými k cizím pod každé døevo zelené, a hlasu mého neposlouchali jste, dí Hospodin. 14 Navraꜜte se synové zpurní, dí Hospodin; nebo já jsem manžel váš, a pøijmu vás, jednoho z mìsta, a dva z èeledi, abych vás uvedl na Sion. 15 Kdežto dám vám pastýøe podlé srdce svého, kteøíž pásti vás budou umìle a rozumnì. 16 I stane se, když se rozmnožíte a rozplodíte v této zemi za dnù tìch, dí Hospodin, že nebudou øíkati více: Truhla smlouvy Hospodinovy, aniž jim vstoupí na srdce, aniž zpomenou na ni, ani k ní choditi, aniž bude více u vážnosti. 17 V ten èas nazývati budou Jeruzalém stolicí Hospodinovou, a shromáždí se tam všickni národové ke jménu Hospodinovu do Jeruzaléma, a nebudou choditi více podlé zdání srdce svého zlého. 18 V tìch dnech pøijdou dùm Judský s domem Izraelským, a pøiberou se spolu z zemì pùlnoèní do zemì, kterouž jsem v dìdictví uvedl otcùm vašim; 19 Aè já pravím: Kterakž bych tì poèísti mohl mezi syny, a dáti tobì zemi žádostivou, dìdictví slavné zástupù pohanských, leè abys mne vzýval, øíkaje: Otèe mùj, a od následování mne abys se neodvracel? 20 Ponìvadž jakož žena zpronevìøuje se manželu svému, tak jste se zpronevìøili mnì, dome Izraelský, dí Hospodin. 21 Hlas po místech vysokých buï slyšán, pláè pokorné modlitby synù Izraelských. Nebo pøevrátivše cesty své, zapomnìli se na Hospodina Boha svého, økoucího: 22 Navraꜜte se, synové zpurní, a uzdravím odvrácení vaše. Rcete: Aj, my jdeme k tobì, nebo ty, Hospodine, jsi Bùh náš. 23 Právì marné jest v pahrbcích a v množství hor doufání; zajisté v Hospodinu Bohu našem jest spasení Izraelovo. 24 Nebo ohavnost ta zžírala práci otcù našich od dìtinství našeho, bravy jejich i skoty jejich, syny jejich i dcery jejich. 25 Ležíme v hanbì své, a pøikrývá nás pohanìní naše, že jsme proti Hospodinu Bohu svému høešili, my i otcové naši, od dìtinství svého až do dne tohoto, a neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha svého.