1 Byl pak muž nìjaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha. 2 Kterýž øekl matce své: Ten tisíc a sto støíbrných, kteøíž vzati byli tobì, pro nìž jsi zloøeèila a mluvilas pøede mnou, hle, støíbro to u mne jest, já jsem je vzal. I øekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu mùj, od Hospodina. 3 Navrátil tedy ten tisíc a sto støíbrných matce své. I øekla matka jeho: Jižꜜ jsem zajisté posvìtila støíbro to Hospodinu z ruky své, a tobì synu svému, aby udìlán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobì. 4 On pak navrátil to støíbro matce své, z nìhož vzala matka jeho dvì stì støíbrných, a dala zlatníku. I udìlal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domì Míchovì. 5 Mìl pak ten Mícha chrám bohù, i udìlal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synù svých, aby mu byl knìzem. 6 Toho èasu nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidìlo, to èinil. 7 Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z èeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu. 8 Odšel tedy èlovìk ten z mìsta Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I pøišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou. 9 Jemuž øekl Mícha: Odkud jdeš? Odpovìdìl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo. 10 I øekl jemu Mícha: Zùstaò u mne, a buï mi za otce a za knìze, a buduꜜ dávati deset støíbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta. 11 Líbilo se pak Levítovi zùstati u muže toho, a byl u nìho mládenec ten, jako jeden z synù jeho. 12 I posvìtil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za knìze; i bydlil v domì jeho. 13 Øekl pak Mícha: Nyníꜜ vím, že mi dobøe uèiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za knìze.