1 Jefte pak Galádský byl muž udatný a byl syn ženy nevìstky, z níž zplodil Galád øeèeného Jefte. 2 Ale i manželka Galádova naplodila mu synù, a když dorostli synové manželky té, vyhnali Jefte. Nebo øekli jemu: Nebudeš dìditi v domì otce našeho, nebo jsi postranní ženy syn. 3 Protož utekl Jefte od tváøi bratøí svých, a bydlil v zemi Tob; a sbìhli se k Jefte lidé povaleèi, a vycházeli s ním. 4 Stalo se pak po tìch dnech, že bojovali Ammonitští proti Izraelským. 5 A když poèali bojovati Ammonitští proti nim, odešli starší Galádští, aby zase pøivedli Jefte z zemì Tob. 6 I øekli k Jefte: Poï a buï vùdce náš, abychom bojovali proti Ammonitským. 7 Odpovìdìl Jefte starším Galádským: Zdaliž jste vy mne nemìli v nenávisti, a nevyhnali jste mne z domu otce mého? Proèež tedy nyní pøišli jste ke mnì, když ssouženi jste? 8 I øekli starší Galádští k Jefte: Proto jsme se nyní navrátili k tobì, abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským, a byl nám všechnìm obyvatelùm Galádským za vùdce. 9 Tedy odpovìdìl Jefte starším Galádským: Ponìvadž mne zase uvodíte, abych bojoval proti Ammonitským, když by mi je dal Hospodin v moc, budu-li vám za vùdce? 10 I øekli starší Galádští k Jefte: Hospodin bude svìdkem mezi námi, jestliže neuèiníme vedlé slova tvého. 11 A tak šel Jefte s staršími Galádskými, a pøedstavil jej sobì lid za vùdci a kníže, a mluvil Jefte všecka slova svá pøed Hospodinem v Masfa. 12 Potom poslal Jefte posly k králi Ammonitskému s tímto poruèením: Co máš ke mnì, že jsi vytáhl na mne, abys bojoval proti zemi mé? 13 I odpovìdìl král Ammonitský poslùm Jefte: Že vzal Izrael zemi mou, když vyšel z Egypta, od Arnon až k Jaboku a až k Jordánu; protož nyní vraꜜ mi ji pokojnì. 14 Opìt pak poslal Jefte posly k králi Ammonitskému, 15 A øekl jemu: Takto praví Jefte: Nevzalꜜ Izrael zemì Moábské, ani zemì synù Ammonových. 16 Ale když vyšli z Egypta, šel Izrael pøes poušꜜ až k moøi Rudému, a pøišel do Kádes. 17 Odkudž poslal Izrael posly k králi Edomskému, øka: Prosím, nechꜜ projdu skrze zemi tvou. A nechtìl ho slyšeti král Edomský. Poslal také k králi Moábskému, a nechtìl povoliti. A tak zùstal Izrael v Kádes. 18 Potom když šel pøes poušꜜ, obcházel zemi Edomskou a zemi Moábskou, a pøišed od východu slunce zemi Moábské, položil se pøed Arnon, a nevešli na pomezí Moábské; nebo Arnon jest meze Moábských. 19 Protož poslal Izrael posly k Seonovi králi Amorejskému, to jest, k králi Ezebon, a øekl jemu Izrael: Prosím, nechꜜ projdu skrze zemi tvou až k místu svému. 20 Ale Seon nedovìøoval Izraelovi, aby pøejíti mìl pomezí jeho. Protož shromáždil Seon všecken lid svùj, a položili se v Jasa, a bojoval proti Izraelovi. 21 I dal Hospodin Bùh Izraelský Seona i všecken lid jeho v ruku Izraelských, a porazili je. I opanoval dìdiènì Izrael všecku zemi Amorejského, té zemì obyvatele. 22 A tak opanovali všecko pomezí Amorejského od Arnon až k Jaboku a od pouštì až k Jordánu. 23 Když tedy Hospodin Bùh Izraelský vyhladil Amorejského od tváøi lidu svého Izraelského, proè ty chceš panovati nad ním? 24 Zdaliž tím, což tobì dal Chámos bùh tvùj k vládaøství, vládnouti nemáš? Takž, kterékoli vyhladil Hospodin Bùh náš od tváøi naší, jejich dìdictvím my vládneme. 25 K tomu pak, zdali jsi ty èím lepší Baláka syna Seforova, krále Moábského? Zdali se kdy vadil s Izraelem? Zdali kdy bojoval proti nim? 26 Ješto již bydlí Izrael v Ezebon a ve vsech jeho, i v Aroer, a ve vsech jeho, i ve všech mìstech, kteráž jsou pøi pomezí Arnon, za tøi sta let. Proè jste jí neodjali v tak dlouhém èasu? 27 Protož ne já provinil jsem proti tobì, ale ty mnì zle èiníš, bojuje proti mnì. Nechꜜ soudí Hospodin soudce dnes mezi syny Izraelskými a mezi syny Ammonovými. 28 Král pak Ammonitský neuposlechl slov Jefte, kteráž vzkázal jemu. 29 V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým, i táhl skrze Galád a Manasse, prošel i Masfa v Galád, a z Masfy v Galád táhl proti Ammonitským. 30 (Uèinil pak Jefte slib Hospodinu, a øekl: Jestliže jistotnì dáš mi Ammonitské v ruku mou: 31 I stane se, že což by koli vyšlo ze dveøí domu mého mnì vstøíc, když se vrátím v pokoji od Ammonitských, bude Hospodinovo, abych to obìtoval v obìt zápalnou.) 32 Pøitáhl tedy Jefte na Ammonitské, aby bojoval proti nim, a dal je Hospodin v ruku jeho. 33 I pobil je od Aroer, až kudy se jde do Mennit, dvadceti mìst, a až do Abel vinic porážkou velikou velmi; a sníženi jsou Ammonitští pøed syny Izraelskými. 34 Když se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svému, aj, dcera jeho vyšla jemu vstøíc s bubny a s houfem plésajících; kterouž mìl toliko jedinou, aniž mìl kterého syna aneb jiné dcery. 35 Stalo se pak, že když uzøel ji, roztrhl roucha svá a øekl: Ach, dcero má, velices mne ponížila; nebo jsi z tìch, jenž mne kormoutí, ponìvadž jsem tak øekl Hospodinu, aniž budu moci odvolati toho. 36 Jemuž ona odpovìdìla: Mùj otèe, jestliže jsi tak øekl Hospodinu, uèiò mi podlé toho, jakžs mluvil; kdyžꜜ jen dal Hospodin pomstu nad nepøátely tvými, Ammonitskými. 37 Øekla také otci svému: Nechꜜ toliko toto obdržím: Odpusꜜ mne na dva mìsíce, aꜜ jdu a vejdu na hory a opláèi panenství svého, já i družièky mé. 38 Kterýž øekl: Jdi. I propustil ji na dva mìsíce. Odešla tedy ona i družièky její, a plakala panenství svého na horách. 39 A pøi dokonání dvou mìsícù navrátila se k otci svému, a vykonal pøi ní slib svùj, kterýž byl uèinil. Ona pak nepoznala muže. I byl ten obyèej v Izraeli, 40 Že každého roku scházívaly se dcery Izraelské, aby plakaly nad dcerou Jefte Galádského za ètyøi dni v roce.