1 Muži pak Efraim øekli jemu: Co jsi nám to uèinil, že jsi nepovolal nás, když jsi táhl k boji proti Madianským? A tuze se na nìj domlouvali. 2 Jimž odpovìdìl: Zdaž jsem co takového provedl, jako vy? Zdaliž není lepší pabìrování Efraimovo, než vinobraní Abiezerovo? 3 V ruce vaše dal Bùh knížata Madianská Goréba a Zéba, a co jsem já mohl takového uèiniti, jako vy? I spokojil se duch jejich k nìmu, když mluvil ta slova. 4 Když pak pøišel Gedeon k Jordánu, pøešel jej, a tøi sta mužù, kteøíž byli s ním, ustalí, honíce nepøátely. 5 Protož øekl mužùm Sochot: Dejte, prosím, po pecníku chleba lidu, kterýž za mnou jde, nebo ustali, a já honím Zebaha a Salmuna, krále ty Madianské. 6 I øekl jemu jeden z knížat Sochot: Což již moc Zebahova a Salmunova jest v ruce tvé, abychom dali vojsku tvému chleba? 7 Jimž øekl Gedeon: Z té pøíèiny, když dá Hospodin Zebaha a Salmuna v ruku mou, tehdy zmrskám tìla vaše trním a bodláèím z pouštì té. 8 I táhl odtud do Fanuel, a podobnì mluvil k nim, ale obyvatelé Fanuel odpovìdìli jemu tolikéž, jako muži Sochot. 9 I øekl obyvatelùm Fanuel: Když se navrátím v pokoji, zboøím vìži tuto. 10 Zebah pak a Salmun byli v Karkara spolu s vojsky svými, takmìø patnácte tisícù, všickni, což jich bylo pozùstalo ze všeho vojska národù východních, zbitých pak bylo sto a dvadceti tisíc mužù bojovníkù. 11 I táhna Gedeon cestou bydlících v staních od východní strany Nobe a Jegbaa, udeøil na to vojsko, kteréžto vojsko sobì poèínalo bezpeènì. 12 Když pak utíkali Zebah a Salmun, honil je, a jal oba dva ty krále Madianské, Zebaha a Salmuna, a všecko vojsko jejich pøedìsil. 13 I navracel se Gedeon syn Joasùv z bitvy pøed východem slunce. 14 I jav mládence z obyvatelù Sochotských, vyptával se ho; kterýž sepsal mu knížata Sochot a starší jeho, sedmdesáte sedm mužù. 15 Pøišed pak k obyvatelùm Sochot, øekl: Aj, Zebah a Salmun, pro nìž jste mi utrhali, økouce: Zdali moc Zebaha a Salmuna jest v ruce tvé, abychom dali ustalým mužùm tvým chleba? 16 Protož vzav starší mìsta a trní s bodláèím z pouštì té, dal na nich pøíklad jiným mužùm Sochot. 17 I vìži Fanuel rozboøil, a pobil muže mìsta. 18 Potom øekl Zebahovi a Salmunovi: Jací to byli muži, kteréž jste pobili na hoøe Tábor? Odpovìdìli oni: Takoví jako ty, jeden každý na pohledìní byl jako syn královský. 19 I dí: Bratøí moji, synové matky mé byli. Živꜜ jest Hospodin, byste byli živili je, nepobil bych vás. 20 Tedy øekl k Jeter prvorozenému svému: Vstaò, pobí je. Ale mládenèek nevytáhl meèe svého, proto že se bál, nebo byl ještì mládenèek. 21 I øekl Zebah a Salmun: Vstaò ty a oboø se na nás, nebo jaký jest muž, taková i síla jeho. Vstav tedy Gedeon, zabil Zebaha a Salmuna, a vzal halže, kteréž byly na hrdlech velbloudù jejich. 22 Potom øekli muži Izraelští Gedeonovi: Panuj nad námi i ty i syn tvùj, také syn syna tvého, nebo vysvobodil jsi nás z ruky Madianských. 23 I odpovìdìl jim Gedeon: Nebuduꜜ já panovati nad vámi, aniž panovati bude nad vámi syn mùj, Hospodin panovati bude nad vámi. 24 Øekl jim také Gedeon: Žádost tuto vzložím toliko na vás, abyste mi dali jeden každý náušnici z loupeží svých; (nebo náušnice zlaté mìli, proto že Izmaelitští byli.) 25 I odpovìdìli: Rádi dáme. A prostøevše roucho, metali na nì každý náušnici z loupeží svých. 26 Byla pak váha náušnic zlatých, kteréž vyžádal, tisíc a sedm set lotù zlata, kromì halží a zlatých jableèek, i roucha šarlatového, kteréž na sobì mìli králové Madianští, a kromì halží, kteréž byly na hrdlech velbloudù jejich. 27 I udìlal z toho Gedeon efod, a složil jej v mìstì svém Ofra. I smilnil tam všecken Izrael, chodì za ním, a byl Gedeonovi i domu jeho osídlem. 28 Madianští pak sníženi jsou pøed syny Izraelskými, aniž potom pozdvihli hlavy své; a tak byla v pokoji zemì za ètyøidceti let ve dnech Gedeonových. 29 A odšed Jerobál syn Joasùv, pøebýval v domì svém. 30 Mìl pak Gedeon sedmdesáte synù, kteøíž pošli z bedr jeho; nebo mìl žen mnoho. 31 Ženina také jeho, kterouž mìl v Sichem, i ta porodila jemu syna, a dala mu jméno Abimelech. 32 A když umøel Gedeon syn Joasùv v starosti dobré, pochován jest v hrobì Joasa otce svého v Ofra Abiezeritského. 33 Stalo se pak po smrti Gedeonovì, že se odvrátili synové Izraelští a smilnili, jdouce za modlami, a vzali sobì Bále Berit za boha. 34 A nerozpomenuli se synové Izraelští na Hospodina Boha svého, kterýž je vytrhl z ruky všech nepøátel jejich vùkol. 35 A neuèinili milosrdenství s domem Jerobále Gedeona, jako on všecko dobré èinil Izraelovi.