66
1 Takto praví Hospodin: Nebe jest mi stolice, a zemì podnože noh mých. Kdež ten dùm bude, kterýž mi vzdìláte? Aneb kde bude místo odpoèívání mého? 2 Nebo všecko to ruka má uèinila, a jí stojí všecko, praví Hospodin. I však na toho patøím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a tøese se pøed slovem mým. 3 Sic jinak ten, kdož zabijí vola, zabil èlovìka; kdo zabijí hovádko, psa sꜜal; kdo obìtuje obìt suchou, krev sviòskou obìtoval; kdo kadí kadidlem, dary dával modle. To oni vyvolili na cestách svých, proto že, v ohavnostech svých duše jejich se kochá. 4 I jáꜜ také vyvolím za nešlechetnosti jejich, a to, èehož se strachují, na nì uvedu, proto že, když jsem volal, žádný se neohlásil, když jsem mluvil, neslyšeli, ale èinili to, což zlého jest pøed oèima mýma, a to, èehož neoblibuji, vyvolili. 5 Slyšte slovo Hospodinovo, kteøíž se tøesete pøed slovem jeho: Øíkávají bratøí vaši, v nenávisti majíce vás, a vypovídajíce vás pro jméno mé: Nechꜜ se zjeví sláva Hospodinova. Ukážeꜜ se zajisté ku potìšení vašemu, ale oni zahanbeni budou. 6 Hlas hømotu z mìsta, hlas z chrámu, hlas Hospodinùv, an odplatu dává nepøátelùm svým. 7 Prvé než pracovala ku porodu, porodila; prvé než pøišla na ni bolest, porodila pacholátko. 8 Kdo slýchal co takového? Kdo vídal co podobného? Zdaliž mùže zpùsobeno býti, aby zemì zplodila lid dne jednoho? Zdaliž zplozen bývá národ pojednou? Ale Sion jen poèal pracovati ku porodu, a porodil syny své. 9 Což bych já, kterýž otvírám život matky, neplodil? praví Hospodin. Což bych já, kterýž èiním to, aby rodily, zavøín byl? praví Bùh tvùj. 10 Veselte se s Jeruzalémem, a plésejte v nìm všickni, kteøíž jej milujete. Radujte se s ním velice, kteøíž jste koli kvílili nad ním, 11 Proto že ssáti budete, a sytiti se z prs potìšení jeho, ssáti budete, a rozkoš míti v blesku slávy jeho. 12 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já obrátím na nìj jako øeku pokoj, a jako potok rozvodnilý slávu národù. I budete ssáti, na rukou pìstováni a na klínì rozkošnì chováni budete. 13 Jako ten, kteréhož matka jeho tìší, tak já vás tìšiti budu, a tak v Jeruzalémì potìšováni budete. 14 Uzøíte zajisté, a radovati se bude srdce vaše, a kosti vaše jako bylinka zkvetnou. I seznána bude ruka Hospodinova pøi služebnících jeho, a prchlivost proti nepøátelùm jeho. 15 Nebo aj, Hospodin v ohni pøijde, a jako vichøice budou vozové jeho, aby vypustil v prchlivosti hnìv svùj, a žehrání své v plameni ohnì. 16 Hospodin, pravím, ohnìm mstíti bude, a meèem svým nad všelikým tìlem, tak že mnoho bude zbitých od Hospodina. 17 I ti, kteøíž se posvìcují a oèišꜜují v zahradách, jeden po druhém zjevnì, kteøíž jedí maso sviòské, a vìc ohavnou i myši, též konec vezmou, praví Hospodin. 18 Nebo já, když skutkové a myšlení jejich pøijdou, shromáždím všecky národy a jazyky. I pøijdou, a uzøí slávu mou. 19 A položím na nì znamení, a pošli z nich, kteøíž zachováni budou, k národùm do Tarsu, Pul a Lud, jenž natahují luèištì, do Tubal a Javan, na ostrovy daleké, kteøíž neslýchali povìsti o mnì, aniž vídali slávy mé. I budou zvìstovati slávu mou mezi národy. 20 A pøivedou všecky bratøí vaše ze všech národù za dar Hospodinu, na koních a na vozích, a na nùších a na mezcích, a na dromedáøích, na horu svatosti mé do Jeruzaléma, praví Hospodin, tak jako pøinášejí synové Izraelští dar v nádobì èisté do domu Hospodinova. 21 A z tìchꜜ také vezmu za knìží a za Levíty, praví Hospodin. 22 Nebo jakož ta nebesa nová, a zemì ta nová, kterouž já uèiním, stane pøede mnou, praví Hospodin, tak stane símì vaše a jméno vaše. 23 I stane se, že od novmìsíce do novmìsíce, od soboty do soboty pøicházeti bude všeliké tìlo, aby se klanìlo pøede mnou, praví Hospodin. 24 A vyjdouce, uzøí tìla mrtvá lidí tìch, kteøíž se mi zpronevìøili; nebo èerv jejich neumøe, a oheò jejich neuhasne. I budouꜜ v ošklivosti všelikému tìlu.