1 Dal jsem se najíti tìm, kteøíž se na mne neptávali, nalezen jsem od tìch, kteøíž mne nehledali, a národu, kterýž se nenazýval jménem mým, øekl jsem: Teï jsem, teï jsem. 2 Rozprostíral jsem ruce své na každý den k lidu zpurnému, kteøíž chodí cestou nedobrou za myšlénkami svými, 3 K lidu, kteøíž zjevnì popouzejí mne ustaviènì, obìtujíce v zahradách, a kadíce na cihlách, 4 Kteøíž sedají pøi hrobích, a pøi svých modlách nocují, kteøíž jedí maso sviòské, a polívku neèistého z nádob svých, 5 Øíkajíce: Táhni preè, nepøistupuj ke mnì, nebo svìtìjší jsem nežli ty. Tiꜜ jsou dymem v chøípích mých a ohnìm hoøícím pøes celý den. 6 Aj, zapsáno jest to pøede mnou: Nebuduꜜ mlèeti, nýbrž nahradím a odplatím do lùna jejich, 7 Za nepravosti vaše, a spolu za nepravosti otcù vašich, praví Hospodin, kteøíž kadívali na horách, a na pahrbcích v lehkost uvodili mne; proèež odmìøím za dílo jejich pøedešlé do lùna jejich. 8 Takto praví Hospodin: Jako nìkdo nalezna víno v hroznu, i øekl by: Nekaz ho, proto že požehnání jest v nìm, tak i já uèiním pro služebníky své, že nevyhladím všech tìchto. 9 Nebo vyvedu z Jákoba símì, a z Judy toho, kterýž by dìdiènì obdržel hory mé, i budou ji dìdiènì držeti vyvolení moji, a služebníci moji bydliti budou tam. 10 Lid pak mùj, kteøíž by mne hledali, budou míti Sáron za pastvištì ovcím, a údolí Achor za odpoèivadlo skotùm. 11 Ale vás, kteøíž opouštíte Hospodina, kteøíž se zapomínáte na horu svatosti mé, kteøíž strojíte vojsku tomu stùl, a kteøíž vykonáváte tomu poètu obìti, 12 Vás, pravím, seètu pod meè, tak že všickni vy k zabití na kolena padati budete, proto že, když jsem volal, neohlásili jste se, mluvil jsem, a neslyšeli jste, ale èinili jste to, což zlého jest pøed oèima mýma, a to, èehož neoblibuji, vyvolili jste. 13 A protož takto dí Panovník Hospodin: Aj, služebníci moji jísti budou, vy pak hlad trpìti budete: aj, služebníci moji píti budou, vy pak žízniti budete; aj, služebníci moji veseliti se budou, vy pak zahanbeni budete. 14 Aj, služebníci moji prozpìvovati budou pro radost srdce, vy pak køièeti budete pro bolest srdce, a pro setøení ducha kvíliti budete, 15 A zanecháte jména svého k proklínání vyvoleným mým, když vás pomorduje Panovník Hospodin, služebníky pak své nazùve jménem jiným. 16 Ten, kterýž bude sobì požehnání dávati na zemi, požehnání dávati sobì bude v Bohu pravém, a kdož pøisahati bude na zemi, pøisahati bude skrze Boha pravého; v zapomenutí zajisté dána budou ta ssoužení první, a budou skryta od oèí mých. 17 Nebo aj, já stvoøím nebesa nová a zemi novou, a nebudou pøipomínány první vìci, aniž vstoupí na srdce. 18 Anobrž radujte se a veselte se na vìky vìkù z toho, což já stvoøím; nebo aj, já stvoøím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k radosti. 19 I já plésati budu v Jeruzalémì, a radovati se v lidu svém, aniž se více bude slýchati v nìm hlasu pláèe, aneb hlasu køiku. 20 Nebude tam více žádného v vìku dìtinském, ani starce, kterýž by dnù svých nevyplnil; nebo dítì ve stu letech umøe, høíšníku pak, by došel i sta let, zloøeèeno bude. 21 Nastavìjí též domù, a bydliti budou v nich, i vinice štìpovati budou, a jísti budou ovoce jejich. 22 Nebudou stavìti tak, aby jiný bydlil, nebudou štìpovati, aby jiný jedl; nebo jako dnové døeva budou dnové lidu mého, a díla rukou svých do zvetšení užívati budou vyvolení moji. 23 Nebudouꜜ pracovati nadarmo, aniž ploditi budou k strachu; nebo budou símì požehnaných od Hospodina, i potomkové jejich s nimi. 24 Nadto stane se, že prvé než volati budou, já se ohlásím; ještì mluviti budou, a já vyslyším. 25 Vlk s beránkem budou se pásti spolu, a lev jako vùl bude jísti plevy, hadu pak za pokrm bude prach. Neuškodíꜜ, aniž zahubí na vší mé hoøe svaté, praví Hospodin.