1 Kdož jest to, ješto se béøe z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráèeje u velikosti síly své? Jáꜜ jsem, kterýž mluvím spravedlivì, dostateèný k vysvobození. 2 Proè jest èervené roucho tvé, a odìv tvùj jako toho, kterýž tlaèí v presu? 3 Pres jsem tlaèil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlaèil jsem nepøátely v hnìvì svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až støíkala krev i nejsilnìjších jejich na roucho mé, a tak všecken odìv svùj zkálel jsem. 4 Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v nìmž mají vykoupeni býti moji, pøišlo. 5 Když jsem pak vidìl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození zpùsobilo rámì mé, a prchlivost má, ta mne podepøela. 6 I pošlapal jsem národy v hnìvì svém, a opojil jsem je prchlivostí svou, a porazil jsem na zem nejsilnìjší reky jejich. 7 Milosrdenství Hospodinova pøipomínati budu, a chvály Hospodinovy ze všeho, což uèinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství svého. 8 Nebo øekl: Vždyꜜ jsou lidem mým, jsou synové, neuèiníꜜ mi nevìrnì. A protož byl jejich spasitelem. 9 Ve všelikém ssoužení jejich i on mìl ssoužení, a andìl pøístojící jemu vysvobozval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pìstoval je, i nosil je po všecky dny vìkù. 10 Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; proèež obrátil se jim v nepøítele, a sám bojoval proti nim. 11 I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moøe s pastýøem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostøed nìho Ducha svatého svého? 12 Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšovì, kterýž rozdìlil vody pøed nimi, aby sobì zpùsobil jméno vìèné, 13 Kterýž je provedl skrze hlubiny jako konì po poušti, ani se nepoklesli. 14 Jako když hovádko do údolí sstupuje, tak Duch Hospodinùv poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svùj, abys sobì zpùsobil jméno slavné. 15 Popatøiž s nebe, a pohleï z pøíbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mnì-liž se zadržovati budou? 16 Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toꜜ jest od vìènosti jméno tvé. 17 Proèež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dìdictví svého. 18 Nejšpatnìjší vládne lidem svatosti tvé, nepøátelé naši pošlapali svatyni tvou. 19 My tvoji jsme od vìkù; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest.