1 Pro Sion nebudu mlèeti, a pro Jeruzalém neupokojím se, dokudž nevyjde jako blesk spravedlnost jeho, a spasení jeho jako pochodnì hoøeti nebude. 2 I uzøí národové spravedlnost tvou, a všickni králové slávu tvou, a nazovou tì jménem novým, kteréž ústa Hospodinova vyøknou. 3 Nadto budeš korunou ozdobnou v ruce Hospodinovì, a korunou královskou v ruce Boha svého. 4 Nebudeš více slouti opuštìná, a zemì tvá nebude více slouti pustinou, ale ty nazývána budeš rozkoší, a zemì tvá vdanou; nebo rozkoš míti bude Hospodin v tobì, a zemì tvá bude vdaná. 5 Nebo jakož pojímá mládenec pannu, tak tì sobì pojmou synové tvoji, a jakou má radost ženich z nevìsty, tak radovati se bude z tebe Bùh tvùj. 6 Na zdech tvých, Jeruzaléme, postavím strážné, kteøíž pøes celý den i pøes celou noc nikdy nebudou mlèeti. Kteøíž tedy pøipomínáte Hospodina, nemlètež, 7 A nedávejte jemu pokoje, dokudž neutvrdí, a dokudž nezpùsobí, aby Jeruzalém byl slavný na zemi. 8 Pøisáhltì Hospodin skrze pravici svou, a skrze rámì síly své, øka: Nikoli nedám obilí tvého více za pokrm nepøátelùm tvým, aniž píti budou cizozemci vína tvého, o nìmž jsi pracoval. 9 Ale ti, kteøíž je shromažïují, budou je jísti, a chváliti Hospodina, a kteøíž je zbírají, budou je píti v síòcích svatosti mé. 10 Vejdìtež, vejdìtež branami, spravte cestu lidu, vyrovnejte, vyrovnejte silnici, vybeøte kamení, vyzdvihnìte korouhev k národùm. 11 Aj, Hospodin rozkáže provolati až do konèin zemì: Rcetež dceøi Sionské: Aj, Spasitel tvùj béøe se, aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho pøed ním. 12 I nazovou syny tvé lidem svatým, vykoupenými Hospodinovými, ty pak slouti budeš mìstem vzácným a neopuštìným.