1 Povstaniž, zastkvìj se, ponìvadž pøišlo svìtlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. 2 Nebo aj, tmy pøikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude. 3 I budou choditi národové v svìtle tvém, a králové v blesku, jenž vzejde nad tebou. 4 Pozdvihni vùkol oèí svých, a popatø. Všickni tito shromáždíce se, k tobì se poberou, synové tvoji zdaleka pøijdou, a dcery tvé pøi boku tvém chovány budou. 5 Tehdáž uzøíš to, a rozveselíš se, tehdáž podiví se, a rozšíøí se srdce tvé; nebo se obrátí k tobì množství moøské, síla pohanù pøijde k tobì. 6 Stádo velbloudù pøikryje tì, a dromedáøi Madianští a Efejští, všickni ti z Sáby pøijdou, zlato a kadidlo pøinesou, a chvály Hospodinovy zvìstovati budou. 7 Všecka stáda Cedarská shromáždí se k tobì, skopcové Nabajotští pøisluhovati budou tobì, a obìtováni jsouce na mém oltáøi, pøíjemní budou. A takꜜ dùm okrasy své ozdobím. 8 I díš: Kdo jsou ti, kteøíž se jako hustý oblak sletují, a jako holubice k dìrám svým? 9 Na mneꜜ zajisté ostrovové oèekávají, a lodí moøské hned zdávna, aby pøivedli syny tvé zdaleka, též støíbro své a zlato své s sebou, k slávì Hospodina, Boha tvého a Svatého Izraelského; nebo tì oslaví. 10 I vystavìjí cizozemci zdi tvé, a králové jejich pøisluhovati budou tobì, když v prchlivosti své ubiji tì, a v dobré líbeznosti své slituji se nad tebou. 11 A otevøíny budou brány tvé ustaviènì, ve dne ani v noci nebudou zavírány, aby pøivedli k tobì sílu pohanù, i králové jejich aby pøivedeni byli. 12 Národ zajisté ten a království, kteréž by nesloužilo tobì, zahyne; národové, pravím, ti docela pohubeni budou. 13 Sláva Libánská pøijde k tobì, jedle, jilm, též i pušpan k ozdobì místa svatynì mé, abych místo noh svých oslavil. 14 Také pøijdou k tobì s ponížením synové tìch, kteøíž tì trápili, a klanìti se budou k zpodku noh tvých, kteøížkoli pohrdali tebou, a nazývati tì budou mìstem Hospodinovým, Sionem Svatého Izraelského. 15 Místo toho, že jsi byla opuštìná a v nenávisti, tak že žádný skrze tì nechodil, zpùsobímꜜ dùstojnost vìènou, a veselí od národu do pronárodu. 16 Nebo ssáti budeš mléko národù, a prsy králù ssáti budeš; i poznáš, že jsem já Hospodin vysvoboditel tvùj, a vykupitel tvùj silný Jákobùv. 17 Místo mìdi dodávati budu zlata, a místo železa dodávati budu støíbra, a místo døíví mìdi, a místo kamení železa, a pøedstavímꜜ správce pokojné a úøedníky spravedlivé. 18 Nebude více slyšáno o bezpraví v zemi tvé, o zpuštìní a zhoubì na hranicích tvých, ale hlásati budeš spasení na zdech svých, a v branách svých chválu. 19 Nebudeš míti více slunce za svìtlo denní, a blesk mìsíce nebude tì osvìcovati, ale budeꜜ Hospodin svìtlem tvým vìèným, a Bùh tvùj okrasou tvou. 20 Nezajdeꜜ více slunce tvé, a mìsíc tvùj neschová se, nebo Hospodin bude svìtlem tvým vìèným, a tak dokonáni budou dnové smutku tvého. 21 Lid také tvùj, kteøíž by koli byli spravedliví, na vìky dìdiènì obdrží zemi, výstøelek štípení mého, dílo rukou mých, abych v nìm oslavován byl. 22 Samotný rozmnoží se v tisíce, a nejšpatnìjší v národ nesèíslný, já Hospodin èasem svým brzo zpùsobím to.