1 Aj, neníꜜ ukrácena ruka Hospodinova, aby nemohla zachovati, aniž jest obtíženo ucho jeho, aby nemohlo slyšeti. 2 Ale nepravosti vaše rozlouèily vás s Bohem vaším, a høíchové vaši to zpùsobili, že skryl tváø pøed vámi, aby neslyšel. 3 Nebo ruce vaše jsou poškvrnìné krví, a prstové vaši nepravostí; rtové vaši mluví lež, jazyk váš vynáší pøevrácenost. 4 Není žádného, ješto by se zasadil o spravedlnost, aniž jest kdo, ješto by zastával pravdy. Doufají v marnost, a mluví daremné vìci; poèínají nátisk, a rodí nepravost. 5 Vejce bazališková vysedìli, a plátna pavoukového natkali. Kdož by jedl vejce jejich, umøe; pakli je roztlaèí, vynikne ještìrka. 6 Plátna jejich nehodí se na roucho, aniž se odìjí dílem svým; skutkové jejich skutkové nepravosti, a dílo ukrutnosti jest v rukou jejich. 7 Nohy jejich k zlému bìží, a pospíchají k vylévání krve nevinné. Myšlení jejich jsou myšlení nepravá, zpuštìní a setøení jest na cestách jejich. 8 Cesty pokoje neznají, a není žádné spravedlnosti v šlepìjích jejich. Stezky své pøevracejí tajnì; kdožkoli po nich chodí, nemívá pokoje. 9 Protož vzdálil se od nás soud, a nedochází nás spravedlnost. Èekáme-li na svìtlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme. 10 Makáme jako slepí stìnu, a jako bychom žádných oèí nemìli, šámáme. Urážíme se o poledni jako v soumrak, u veliké hojnosti podobni jsme mrtvým. 11 Mumleme všickni my jako nedvìdi, a jako holubice ustaviènì lkáme. Oèekáváme na soud, ale není ho, na vysvobození, ale daleké jest od nás. 12 Nebo rozmnožena jsou pøestoupení naše pøed tebou, a høíchové naši svìdèí proti nám, ponìvadž pøestoupení naše jsou pøi nás, i nepravosti naše. Známeꜜ to, 13 Že jsme se zpronevìøili, a lhali Hospodinu, a odvrátili se od následování Boha svého, že jsme mluvili o nátisku a odvrácení, že jsme ukládali a vynášeli z srdce slova lživá, 14 Tak že odvrácen jest nazpìt soud, a spravedlnost zdaleka stojí; nebo klesla na ulici pravda, a pravost nemá prùchodu. 15 Nýbrž zhynula pravda, a ten, kdož se uchyluje od zlého, loupeži bývá vydán; což vidí Hospodin, a nelíbí se to jemu, že není žádného soudu. 16 Když tedy vidìl, že není žádného muže, až se užasl, že není žádného prostøedníka. A protož vysvobození jemu zpùsobilo rámì jeho, a spravedlnost jeho sama jej zpodepøela. 17 Nebo oblékl spravedlnost jako pancíø, a lebka spasení na hlavì jeho. Oblékl se v roucho pomsty jako v sukni, a odìl se horlivostí jako pláštìm, 18 Aby podlé skutkù, aby podlé nich odplacel prchlivostí protivníkùm svým, odmìnu nepøátelùm svým, i ostrovùm odplatu aby dával. 19 I budou se báti na západ jména Hospodinova, a na východu slunce slávy jeho, když se pøivalí jako øeka nepøítel, jejž duch Hospodinùv preè zažene. 20 Neboꜜ pøijde k Sionu vykupitel, a k tìm, kteøíž se odvracují od pøestoupení v Jákobovi, praví Hospodin. 21 Tatoꜜ pak bude smlouva má s nimi, praví Hospodin: Duch mùj, kterýž jest v tobì, a slova má, kteráž jsem vložil v ústa tvá, neodejdouꜜ od úst tvých, ani od úst semene tvého, ani od úst potomkù semene tvého, praví Hospodin, od tohoto èasu až na vìky.