1 Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého, a oznam lidu mému pøevrácenost jejich, a domu Jákobovu høíchy jejich. 2 Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost èiní, a soudu Boha svého neopouští. Dotazují se mne na soudy spravedlnosti, blízcí Boha býti chtìjí, 3 A øíkají: Proè se postíváme, ponìvadž nepatøíš? Trápíváme duše své, a nechceš vìdìti o tom? Aj, v den postu vašeho líbost provodíte, a ke všem robotám svým pøísnì doháníte. 4 Aj, k sváru a rùznici se postíváte, a abyste bili pìstí nemilostivì; nepostíte se tak dnù tìch, aby slyšán byl na výsosti hlas váš. 5 Zdaliž to jest takový pùst, jakýž oblibuji, a den, v nìmž by trápil èlovìk duši svou? Zdali, aby svìsil jako tøtina hlavu svou, a podstíral žíni a popel? To-liž nazùveš postem a dnem vzácným Hospodinu? 6 Není-liž toto pùst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti; roztrhnouti snopky obtìžující, a potøené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli? 7 Není-liž: Abys lámal laènému chléb svùj, a chudé vypovìdìné abys uvedl do domu? Vidìl-li bys nahého, abys jej pøiodìl, a pøed tìlem svým abys se neskrýval. 8 Tehdáž se vyrazí jako jitøní záøe svìtlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; pøedcházeti tì zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva Hospodinova zbéøe tì. 9 Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tì; zavoláš, a øekneꜜ: Teï jsem. Jestliže vyvržeš z prostøed sebe jho, a vztahování prstù, a mluvení nepravostí, 10 A vyleješ-li laènému duši svou, a strápenou duši nasytíš-li: vzejde v temnostech svìtlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne. 11 Nebo povede tì Hospodin ustaviènì, a nasytí i v náramné sucho duši tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehož vody nevysychají. 12 A vzdìlají od tebe zplození pustiny starodávní; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdìlavatel zboøeniny, a napravovatel stezek k bydlení. 13 Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý mùj, anobrž nazùveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys neèinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova: 14 Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu, a uvedu tì na vysoká místa zemì, a zpùsobím to, abys užíval dìdictví Jákoba otce svého; nebo ústa Hospodinova mluvila.