1 Kdo uvìøil kázaní našemu? A rámì Hospodinovo komu jest zjeveno? 2 Nebo pøed ním vyrostl jako proutek, a jako koøen z zemì vyprahlé, nemaje podoby ani krásy. Vidìliꜜ jsme jej, ale nic nebylo vidìti toho, proè bychom ho žádostivi byli. 3 Nejpohrdanìjší zajisté a nejopovrženìjší byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tváø svou; nejpohrdanìjší, proèež jsme ho za nic nevážili. 4 Ještotì on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest ranìn, a ubit od Boha, i strápen. 5 On pak ranìn jest pro pøestoupení naše, potøín pro nepravosti naše; kázeò pokoje našeho na nìj vzložena, a zsinalostí jeho lékaøství nám zpùsobeno. 6 Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, a Hospodin uvalil na nìj nepravosti všech nás. 7 Pokutován jest i strápen, však neotevøel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce pøed tìmi, kdož ji støihou, onìmìl, aniž otevøel úst svých. 8 Z úzkosti a z soudu vyòat jest, a protož rod jeho kdo vypraví, aèkoli vyꜜat jest z zemì živých, a zranìn pro pøestoupení lidu mého? 9 Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho, a bohatému, aby byl usmrcen, ješto však nepravosti neuèinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho. 10 Taktì se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby polože duši svou v obìꜜ za høích, vidìl símì své, byl dlouhovìký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze nìho šꜜastnì konáno bylo. 11 Z práce duše své uzøí užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník mùj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese. 12 A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s nesèíslnými dìlil se o koøist, proto že vylil na smrt duši svou, a s pøestupníky poèten jest. Onꜜ sám nesl høích mnohých, a pøestupníkù zástupcím byl.