1 Probuï se, probuï se, oblec se v sílu svou, Sione, oblec se v roucho okrasy své, ó Jeruzaléme, mìsto svaté; neboꜜ nebude již více na tì dotírati neobøezaný a neèistý. 2 Otøes se z prachu, povstaò, posaï se, Jeruzaléme; dobuï se z okovù hrdla svého, ó jatá dcerko Sionská. 3 Takto zajisté dí Hospodin: Darmo jste sebe prodali, protož bez penìz budete vykoupeni. 4 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Do Egypta sstoupil lid mùj pøedešle, aby tam byl pohostinu, ale Assur bez pøíèiny jej ssužuje. 5 Nyní tedy což mám èiniti? praví Hospodin. Ponìvadž jest lid mùj zajat darmo, a panovníci jeho k úpìní jej pøivodí, praví Hospodin. Nad to ustaviènì každého dne jménu mému útržka se èiní. 6 Protož poznáꜜ lid mùj jméno mé, protož poznáꜜ, pravím, v ten den, že já tentýž, kterýž mluvím, aj, pøítomen budu. 7 Ó jak krásné na horách nohy toho, ješto potìšené vìci zvìstuje, a ohlašuje pokoj, toho, ješto zvìstuje dobré, ješto káže spasení, a mluví k Sionu: Kralujeꜜ Bùh tvùj. 8 Strážní tvoji hlasu, hlasu pozdvihnou, a spolu prokøikovati budou; neboꜜ okem v oko uzøí, že Hospodin zase pøivede Sion. 9 Zvuète, prozpìvujte spolu pustiny Jeruzalémské; neboꜜ jest potìšil Hospodin lidu svého, vykoupil Jeruzalém. 10 Ohrnul Hospodin rámì svatosti své pøed oèima všech národù, aby vidìly všecky konèiny zemì spasení Boha našeho. 11 Odejdìte, odejdìte, vyjdìte z Babylona, neèistého se nedotýkejte; vyjdìte z prostøedku jeho, oèisꜜte se vy, kteøíž nosíte nádobí Hospodinovo. 12 Nebo ne s chvátáním vyjdete, aniž s utíkáním pùjdete; pøedcházeti zajisté bude vás Hospodin, a zbéøe vás Bùh Izraelský. 13 Aj, služebníku mému šꜜastnì se povede, vyvýšen, vznešen a zveleben bude velmi. 14 A jakož mnozí se nad ním užasnou, že tak zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho, zpùsob jeho nad syny lidské: 15 Tak zase skropí národy mnohé, i králové pøed ním zacpají ústa svá, proto že což jim nebylo vypravováno, to uzøí, a tomu, o èemž neslýchali, porozumìjí.