1 Takto praví Hospodin pomazanému svému Cýrovi, jehož pravici zmocním, a národy pøed ním porazím, a bedra králù rozpáši, a zotvírám pøed ním vrata, a brány nebudou zavírány: 2 Já pøed tebou pùjdu, a cesty køivé zpøímím, vrata mìdìná potru, a závory železné posekám. 3 A dám tobì poklady skryté, a klénoty schované, abys poznal, že já jsem Hospodin Bùh Izraelský, kterýž tì ze jména volám. 4 Pro služebníka svého Jákoba a Izraele vyvoleného svého jmenoval jsem tì jménem tvým, i pøíjmím tvým, aèkoli mne neznáš. 5 Já jsem Hospodin, a není žádného více, kromì mne není žádného Boha. Pøepásal jsem tì, aèkoli mne neznáš, 6 Aby poznali od východu slunce i od západu, že není žádného kromì mne. Jáꜜ jsem Hospodin, a není, žádného více. 7 Kterýž formuji svìtlo, a tvoøím tmu, pùsobím pokoj, a tvoøím zlé, já Hospodin èiním to všecko. 8 Rosu dejte nebesa s hùry, a nejvyšší oblakové dštìte spravedlnost; otevøi se zemì, a aꜜ vzejde spasení, a spravedlnost aꜜ spolu vykvete. Já Hospodin zpùsobím to. 9 Bìda tomu, kdož se v odpory dává s tím, jenž jej sformoval, jsa støep jako jiné støepiny hlinìné. Zdaliž dí hlina hrnèíøi svému: Což dìláš? Dílo tvé zajisté nièemné jest. 10 Bìda tomu, kterýž øíká otci: Co zplodíš? A ženì: Co porodíš? 11 Takto praví Hospodin, Svatý Izraelský, a kterýž jej sformoval: Budoucí-liž vìci na mnì vyzvídati chcete, o synech mých a díle rukou mých mnì vymìøovati? 12 Já jsem uèinil zemi, a èlovìka na ní stvoøil; já jsem, jehož ruce roztáhly nebesa, a všemu vojsku jejich rozkazuji. 13 Já vzbudím jej v spravedlnosti, a všecky cesty jeho zpøímím. Onꜜ vzdìlá mìsto mé, a zajaté mé propustí, ne ze mzdy, ani pro dar, praví Hospodin zástupù. 14 Takto praví Hospodin: Práce Egyptská, a kupectví Mouøenínská, a Sabejští, muži veliké postavy, k tobì pøijdou, a tvoji budou. Za tebou se poberou, v poutech pùjdou, tobì se klanìti, a tobì se koøiti budou, øíkajíce: Toliko u tebe jest Bùh silný, a neníꜜ žádného více kromì toho Boha. 15 (Jistì ty jsi Bùh silný, skrývající se, Bùh Izraelský, spasitel.) 16 Všickni onino se zastydí, a zahanbeni budou, spolu odejdou s hanbou èinitelé obrazù; 17 Ale Izrael spasen bude skrze Hospodina spasením vìèným. Nebudete zahanbeni, ani v lehkost uvedeni na vìky vìkù. 18 Nebo tak praví Hospodin stvoøitel nebes, (ten Bùh, kterýž sformoval zemi a uèinil ji, kterýž utvrdil ji, ne na prázdno stvoøil ji, k bydlení sformoval ji): Já jsem Hospodin, a není žádného více. 19 Nemluvím tajnì v místì zemském tmavém, neøíkám semeni Jákobovu nadarmo: Hledejte mne. Já Hospodin mluvím spravedlnost, a zvìstuji vìci pravé. 20 Shromažïte se a pøiïte, pøibližte se spolu vy, kteøíž jste pozùstali mezi pohany. Nic neznají ti, kteøíž se s døevem rytiny své nosí; nebo se modlí bohu, kterýž nemùže vysvoboditi. 21 Oznamte a pøiveïte i jiné, a nechaꜜ spolu v radu vejdou, a ukáží, kdo to od starodávna pøedpovìdìl, a hned zdávna oznámil? Zdali ne já Hospodin? Neboꜜ není žádného jiného Boha kromì mne, není Boha silného, spravedlivého, a spasitele žádného kromì mne. 22 Obraꜜtež zøetel ke mnì, abyste spaseny byly všecky konèiny zemì; nebo já jsem Bùh silný, a není žádného více. 23 Skrze sebe pøisáhl jsem, vyšlo z úst mých slovo spravedlnosti, kteréž nepùjde na zpìt: Že se mnì sklánìti bude všeliké koleno, a pøisahati každý jazyk, 24 Øíkaje: Toliko v Hospodinu mám všelijakou spravedlnost a sílu, a až k samému pøijde; ale zahanbeni budou všickni, kteøíž se koli zlobí proti nìmu. 25 V Hospodinu ospravedlnìni budou, a chlubiti se všecko símì Izraelovo.