1 A však nyní slyš, Jákobe, služebníèe mùj, a Izraeli, kteréhož jsem vyvolil. 2 Toto dí Hospodin, kterýž tì uèinil, a sformoval hned od života matky, a spomáhá tobì: Neboj se, služebníèe mùj, Jákobe, a upøímý, kteréhož jsem vyvolil. 3 Nebo vyleji vody na žíznivého, a potoky na vyprahlost; vyleji Ducha svého na símì tvé, a požehnání své na potomky tvé. 4 I porostou jako mezi bylinami, jako vrbí vedlé tekutých vod. 5 Tento dí: Hospodinùv já jsem, a onen nazùve se jménem Jákobovým, a jiný zapíše se rukou svou Hospodinu, a jménem Izraelským jmenovati se bude. 6 Takto praví Hospodin, král Izraelùv a vykupitel jeho, Hospodin zástupù: Já jsem první, a já poslední, a kromì mne není žádného Boha. 7 Nebo kdo tak jako já ohlašuje a oznamuje to, aneb spoøádá mi to hned od toho èasu, jakž jsem rozsadil lidi na svìtì? A kdo to, což pøijíti má, oznámiti jim mohou? 8 Nebojtež se, ani lekejte. Zdali hned zdávna nepovìdìl jsem tobì a neoznámil, èehož vy sami mnì svìdkové jste? Zdaliž jest Bùh kromì mne? Neníꜜ jistì žádné skály, jáꜜ o žádné nevím. 9 Ti, kteøíž formují rytiny, všickni nic nejsou; tolikéž ty milostné jejich nic neprospívají. Èehož ony sobì samy svìdectvím jsou; nic nevidí, aniž èeho znají, aby se stydìti mohly. 10 Kdo formuje Boha silného a rytinu slévá, k nièemu se to nehodí. 11 Aj, všickni, i ti, kteøíž se k nìmu pøiúèastòují, zahanbeni budou, ovšem øemeslníci ti nad jiné lidi; byꜜ se pak všickni shromáždili a postavili, strašiti se musejí, a spolu zahanbeni budou. 12 Kováø pochytì železo, dìlá pøi uhlí, a kladivy formuje modlu. Když ji dìlá vší silou svou, ještì k tomu laèní až do zemdlení, aniž se vody napije, až i ustává. 13 Tesaø roztáhna šòùru, znamenává ji hrudkou, spravuje ji úhelnicemi, a kružidlem rozmìøuje ji, až ji udìlá tvárnost muže mající a podobnost krásy èlovìka, aby sedìla doma. 14 Nasekaje sobì cedrù, vezme také cypøiš a dub aneb to, kteréž jest nejcelistvìjší mezi døívím lesním; i javor štìpuje, a déšꜜ jej k zrostu pøivozuje. 15 I bývá èlovìku k topení; nebo vezma z nìho, zhøívá se. Roznìcuje také oheò, aby napekl chleba. Mimo to udìlá sobì boha, a klaní se jemu; udìlá z nìho rytinu, a kleká pøed ní. 16 Èástku jeho pálí ohnìm, pøi druhé èástce jeho maso jí, peèe peèeni, a nasycen bývá. Zhøívá se také, a øíká: Aha, zhøel jsem se, vidìl jsem oheò. 17 Z ostatku pak jeho udìlá boha, rytinu svou, pøed níž kleká, a klaní se, a modlí se jí, øka: Vysvoboï mne, nebo Bùh silný mùj jsi. 18 Neznají ani soudí, proto že zaslepil oèi jejich, aby nevidìli, a srdce jejich, aby nerozumìli. 19 Aniž považují toho v srdci svém. Není umìní, není rozumu, aby kdo øekl: Díl z nìho spálil jsem ohnìm, a pøi uhlí jeho napekl jsem chleba, pekl jsem maso, a jedl jsem, a mám z ostatku jeho ohavnost udìlati, a pøed špalkem døevìným klekati? 20 Popelem se pase takový, srdce svedené skloòuje jej, aby nemohl osvoboditi duše své, ani øíci: Není-liž omylu v pøedsevzetí mém? 21 Pamatujž na to, Jákobe a Izraeli, proto že jsi ty služebník mùj. Já jsem tì sformoval, služebník mùj jsi, Izraeli, nebudeš u mne v zapomenutí. 22 Zahladím jako hustý oblak pøestoupení tvá, a jako mrákotu høíchy tvé; navratiž se ke mnì, nebo jsem tì vykoupil. 23 Prozpìvujte nebesa, nebo Hospodin to uèinil; zvuète nižiny zemì, zvuènì prozpìvujte hory, les i všeliké døíví v nìm, nebo vykoupil Hospodin Jákoba, a v Izraeli sebe oslavil. 24 Takto praví Hospodin vykupitel tvùj, a ten, kterýž tì sformoval hned od života matky: Já Hospodin èiním všecko, roztahuji nebesa sám, rozprostírám zemi mocí svou. 25 Rozptyluji znamení lháøù, a z hadaèù blázny dìlám; obracím moudré nazpìt, a umìní jejich v bláznovství. 26 Potvrzuji slova služebníka svého, a radu poslù svých vykonávám. Kterýž dím o Jeruzalému: Bydleno bude v nìm, a o mìstech Judských: Vystavena budou, nebo pustiny jejich vzdìlám. 27 Kterýž dím hlubinì: Vyschni, nebo potoky tvé vysuším. 28 Kterýž dím o Cýrovi: Pastýø mùj, nebo všelikou vùli mou vykoná, a øekne Jeruzalému: Zase vystaven buï, a chrámu: Založen buï.