1 Ale nyní takto praví Hospodin stvoøitel tvùj, ó Jákobe, a uèinitel tvùj, ó Izraeli: Neboj se, nebo vykoupil jsem tì, a povolal jsem tì jménem tvým. Mùj jsi ty. 2 Když pùjdeš pøes vody, s tebou budu, pakli pøes øeky, nepøikvaèí tì; pùjdeš-li pøes oheò, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe. 3 Nebo já Hospodin Bùh tvùj, Svatý Izraelský, jsem spasitel tvùj. Dal jsem na výplatu za tebe Egypt, zemi Mouøenínskou a Sábu místo tebe. 4 Hned jakž jsi drahým uèinìn pøed oèima mýma, zveleben jsi, a já jsem tì miloval; protož dal jsem lidi za tebe, a národy za život tvùj. 5 Nebojž se, nebo já s tebou jsem. Od východu zase pøivedu símì tvé, a od západu shromáždím tì. 6 Dím pùlnoèní stranì: Navraꜜ, a polední: Nezbraòuj. Pøiveï zase syny mé zdaleka, a dcery mé od konèin zemì, 7 Každého toho, jenž se nazývá jménem mým, a kteréhož jsem k slávì své stvoøil, jejž jsem sformoval, a kteréhož jsem uèinil. 8 Vyveï lid slepý, kterýž již má oèi, a hluché, kteøíž již mají uši. 9 Všickni národové nechaꜜ se spolu shromáždí, a sberou se lidé. Kdo jest mezi nimi, ješto by to zvìstoval, a to, což se pøednì státi má, aby oznámil nám? Nechꜜ vystaví svìdky své, a spravedlivi budou, aneb aꜜ slyší, a øeknou: Pravdaꜜ jest. 10 Vy svìdkové moji jste, praví Hospodin, a služebník mùj, kteréhož jsem vyvolil, tak že mùžete vìdìti, a mnì vìøiti, i rozumìti, že já jsem, a že pøede mnou nebyl sformován Bùh silný, aniž po mnì bude. 11 Já, já jsem Hospodin, a žádného není kromì mne spasitele. 12 Já oznamuji, i vysvobozuji, jakž pøedpovídám, a ne nìkdo mezi vámi z cizích bohù, a vy mi toho svìdkové jste, praví Hospodin, že já Bùh silný jsem. 13 Ještì prvé nežli den byl, já jsem, a není žádného, kdož by vytrhl z ruky mé. Když co dìlám, kdo ji odvrátí? 14 Takto praví Hospodin vykupitel váš, Svatý Izraelský: Pro vás pošli do Babylona, a sházím závory všecky, i Kaldejské s lodimi veselými jejich. 15 Já jsem Hospodin svatý váš, stvoøitel Izraele, král váš. 16 Takto praví Hospodin, kterýž zpùsobuje na moøi cestu, a na prudkých vodách stezku, 17 Kterýž vyvodí vozy a konì, vojsko i sílu, èiní, že v náhle padají, až i povstati nemohou, hasnou, jako knot hasne: 18 Nezpomínejte na první vìci, a na starodávní se neohlédejte. 19 Aj, já uèiním vìc novou, a tudíž se zjeví. Zdaliž o tom nezvíte? Nadto zpùsobím na poušti cestu, a na pustinách øeky. 20 I slaviti mne bude zvìø polní, drakové i sovy, že jsem vyvedl na poušti vody a øeky na pustinách, abych dal nápoj lidu svému, vyvolenému svému. 21 Lid, kterýž nastrojím sobì, chválu mou vypravovati bude, 22 Ponìvadž jsi mne nevzýval, ó Jákobe, nýbrž steskloꜜ se se mnou, ó Izraeli. 23 Nepøivedl jsi mi hovádka k zápalùm svým, a obìtmi svými neuctils mne; nenutil jsem tì, abys mi sloužil obìtmi suchými, aniž jsem tì tím obtìžoval, abys mi kadil. 24 Nekoupil jsi mi za peníze vonných vìcí, ani tukem obìtí svých zavlažil jsi mne, ale zamìstknal jsi mne høíchy svými, a obtížils mne nepravostmi svými. 25 Já, já sám shlazuji pøestoupení tvá pro sebe, a na høíchy tvé nezpomínám. 26 Pøiveï mi ku pamìti, suïme se spolu; oznam ty, podlé èeho bys mohl spravedliv býti. 27 Otec tvùj první zhøešil, a uèitelé tvoji pøestoupili proti mnì. 28 A protož smeci knížata z míst svatých, a vydám v prokletí Jákoba, a Izraele v pohanìní.