1 Potìšujte, potìšujte lidu mého, dí Bùh váš. 2 Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil èas uložený jeho, že jest odpuštìna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobnì za všecky høíchy své. 3 Hlas volajícího: Pøipravtež na poušti cestu Hospodinovu, pøímou uèiòte na pustinì stezku Boha našeho. 4 Každé údolí aꜜ jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek aꜜ jest snížen; což jest køivého, aꜜ jest pøímé, a místa nerovná aꜜ jsou rovinou. 5 Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzøí všeliké tìlo spolu, že ústa Hospodinova mluvila. 6 Hlas økoucího: Volej. I øekl: Co mám volati? To, že všeliké tìlo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako kvìt polní. 7 Usychá tráva, kvìt prší, jakž vítr Hospodinùv povane na nìj. V pravdìꜜ jsou lidé ta tráva. 8 Usychá tráva, kvìt prší, ale slovo Boha našeho zùstává na vìky. 9 Na horu vysokou vystup sobì, Sione, zvìstovateli vìcí potìšených, povyš mocnì hlasu svého, Jeruzaléme, zvìstovateli vìcí potìšených, povyš, aniž se boj. Rci mìstùm Judským: Aj, Bùh váš. 10 Aj, Panovník Hospodin proti silnému pøijde, a rámì jeho panovati bude nad ním; aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho pøed ním. 11 Jako pastýø stádo své pásti bude, do náruèí svého shromáždí jehòátka, a v klínì svém je ponese, bøezí pak poznenáhlu povede. 12 Kdo zmìøil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozmìøil? A kdo zmìøil mìrou prach zemì, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží? 13 Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil? 14 S kým se radil, že by mu pøidal srozumìní, a nauèil jej stezce soudu, a vyuèil jej umìní, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl? 15 Aj, národové jako krùpì od okova, a jako prášek na vážkách se poèítají, ostrovy jako nejmenší vìc zachvacuje. 16 Ani Libán nepostaèil by k zanícení ohnì, a živoèichové jeho nepostaèili by k zápalné obìti. 17 Všickni národové jsou jako nic pøed ním, za nic a za marnost pokládají se u nìho. 18 K komu tedy pøipodobníte Boha silného? A jaké podobenství pøirovnáte jemu? 19 Jakžkoli rytinu líèí øemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a øetízky støíbrné k ní slévá; 20 A ten, kterýž pro chudobu nemá co obìtovati, døevo, kteréž by nepráchnivìlo, vybírá, a øemeslníka umìlého sobì hledá k pøistrojení rytiny, aby se nepohnula. 21 Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvìstuje od poèátku? Zdaliž nesrozumíváte z základù zemì? 22 Ten, kterýž sedí nad okršlkem zemì, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostøel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k pøebývání, 23 Onꜜ pøivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje, 24 Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž koøene pouští do zemì paøez jejich. Nebo jakž jen zavane na nì, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je. 25 K komu tedy pøipodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý? 26 Pozdvihnìte zhùru oèí svých, a vizte, kdo to stvoøil? Kdo vyvodí v poètu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne. 27 Proèež tedy øíkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytaꜜ jest cesta má pøed Hospodinem, a pøe má pøed Boha mého nepøichází? 28 Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bùh vìèný Hospodin, kterýž stvoøil konèiny zemì, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemùže moudrost jeho? 29 On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojnì udílí. 30 Ustává a umdlévá mládež, a mládenci tìžce klesají, 31 Ale ti, jenž oèekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peøím jako orlice; bìží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.