1 Bìda Arieli, Arieli mìstu, v kterémž bydlil David. Pøidejte rok po roku, nechaꜜ zaøezují beránky. 2 Však pøedce ssoužím Ariele. I nastane žalost a zámutek, nebo mi bude jako Ariel. 3 Položím se zajisté vùkol proti tobì vojensky, a ssoužím tì bez lítosti, a vzdìlám proti tobì šance. 4 Tehdy sníženo jsuc, z zemì mluviti budeš, a z prachu šeptati bude øeè tvá; bude, pravím, jako hadaèe z zemì hlas tvùj, a z prachu øeè tvá siptìti. 5 Nebo jako prášku drobného bude množství nepøátel tvých, a jako plev létajících množství ukrutníkù, a stane se to hned v okamžení. 6 Od Hospodina zástupù navštíveno bude hromem a zemì tøesením, a zvukem velikým, vichøicí a bouøí a plamenem ohnì sžírajícího. 7 I budeꜜ jako zdání vidìní noèního množství všech národù bojujících proti Arieli, a všech válèících proti nìmu a pevnostem jeho, a ssužujících jej. 8 Bude, pravím, jako když se laènému ve snách zdá, an jí, ale když procítí, prázdný jest život jeho; a jako když se žíznivému ve snách zdá, an pije, a když procítí, žíznivým zùstává, a duše jeho vždy žádá: tak bude množství všech národù, bojujících proti hoøe Sion. 9 Jak zpozdilí jste, ješto byste se mìli užasnouti; rozkoš provodíte, ješto byste mìli na pomoc volati. Zpili se, ale ne vínem; potácejí se, ale ne od nápoje opojného. 10 Nebo naplnil vás Hospodin duchem chropotu, a zavøel oèi vaše; prorokù i knížat vašich nejopatrnìjších oèi zastøel. 11 Protož jest vám všeliké vidìní podobné slovùm knihy zapeèetìné, kterouž dadí-li tomu, kterýž zná písmo, økouce: Èti ji medle, i øekne: Nemohu, nebo zapeèetìná jest. 12 Pakli dadí knihu tomu, kterýž nezná písma, økouce: Èti ji medle, tedy dí: Neznám písma. 13 Nebo praví Pán: Proto že lid tento pøibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeò jejich, již se mne bojí, jest z pøikázaní lidských pošlá: 14 Z té pøíèiny, aj, já také divnì zajdu s lidem tímto, divnì, pravím, a zázraènì. I zahyne moudrost moudrých jeho, a opatrnost opatrných jeho vymizí. 15 Bìda tìm, kteøíž hluboko pøed Hospodinem skrývají radu, jejichž každý skutek dìje se v temnostech, a øíkají: Kdo nás vidí? A kdo nás šetøí? 16 Pøevrácená myšlení vaše zdali nejsou podobná hlinì hrnèíøovì? Zdali øíká dílo o dìlníku svém: Neuèinil mne? A úèinek øíká-liž o uèiniteli svém: Nerozumìl? 17 Zdaliž po malièkém a kratièkém èasu neobrátí se Libán v pole, a pole za les nebude poèteno? 18 I uslyší v ten den hluší slova knihy, a z mrákoty a tmy oèi slepých prohlédnou. 19 Ale tiší rozveselí se náramnì v Hospodinu, a chudí lidé v Svatém Izraelském plésati budou, 20 Kdyžto pøestane ukrutník, a zahyne posmìvaè, a všickni, kteøíž jsou pilni marnosti, vyplénìni budou, 21 Kteøíž obviòují z høíchu èlovìka pro slovo, a na toho, kterýž je tresce, v bránì lécejí, a pro nic utiskují spravedlivého. 22 Protož takto dí o domu Jákobovu Hospodin, kterýž vykoupil Abrahama: Nebudeꜜ již zahanben Jákob, aniž více tváø jeho zbledne. 23 Nebo když uzøí syny své, dílo rukou mých u prostøed sebe, an posvìcují jména mého, tedy posvìcovati budou Svatého Jákobova, a k bázni Boha Izraelského sloužiti, 24 Aby bloudící duchem nabyli rozumnosti, a reptáci nauèili se umìní.