1 Bìda korunì pýchy, ožralcùm Efraimským, kvìtu nestálému v kráse a slávì své, tìm, kteøíž jsou pøi vrchu údolí velmi úrodného, a ztupeným od vína. 2 Aj, silný a mocný Pánì jako pøíval s krupobitím, jako povìtøí vyvracející, jako povodeò vod prudkých a rozvodnilých prudce až k zemi porazí. 3 Nohami pošlapána bude koruna pýchy, ožralci Efraimští. 4 Tehdáž stane se, že kvìt ten nestálý v kráse a slávì své tìch, kteøíž jsou pøi vrchu údolí velmi úrodného, bude jako ranní ovoce, prvé než léto bývá; kteréž vida nìkdo, nepustil by ho z ruky, až by je snìdl. 5 V ten den bude Hospodin zástupù korunou ozdoby, a korunou okrasy ostatkùm lidu svého, 6 A duchem soudu sedícímu na soudu, a silou tìm, kteøíž zapuzují válku až k bránì. 7 Ale i ti od vína bloudí, a od opojného nápoje se potácejí. Kníže i prorok bloudí, pøeplòujíce se nápojem opojným, pohlceni jsou od vína, potácejí se od nápoje opojného, bloudí u vidìní, chybují v soudu. 8 Nebo všickni stolové plní jsou vývratkù a lejn, tak že žádného místa èistého není. 9 Kohož by vyuèoval umìní? A komu by posloužil, aby vyrozumìl nauèení? Zdali ostaveným od mléka, odtrženým od prsí? 10 Ponìvadž mìli nauèení za nauèením, nauèení za nauèením, správu za správou, správu za správou, trošku odtud, trošku od onud. 11 A však jako by neznámou øeèí a cizím jazykem mluvil lidu tomuto, 12 Kdyžto jim øekl: Totoꜜ jest odpoèinutí, zpùsobte odpoèinutí ustalému, toꜜ jest, pravím, odpoèinutí. Ale nechtìli slyšeti. 13 I bude jim slovo Hospodinovo nauèení za nauèením, nauèení za nauèením, správa za správou, správa za správou, troška odtud, troška od onud; k tomu aby šli a padajíce nazpìt, setøíni byli, a zapleteni jsouce, aby polapeni byli. 14 Protož slyšte slovo Hospodinovo, muži posmìvaèi, panující nad lidem tímto, kterýž jest v Jeruzalémì: 15 Proto že øíkáte: Uèinili jsme smlouvu s smrtí, a s peklem máme srozumìní, pomsta rozvodnilá, aè pøecházeti bude, nepøijde na nás, jakžkoli jsme položili svod za útoèištì své, a pod falší jsme se ukryli: 16 Z té pøíèiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný drahý, základ pevný; kdo vìøí, nebudeꜜ kvapiti. 17 A vykonám soud podlé pravidla, a spravedlnost podlé závaží, i zamete to omylné útoèištì krupobití, a skrýši povodeò zatopí. 18 A tak zrušena bude smlouva vašes smrtí, a srozumìní vaše s peklem neostojí; a když pøecházeti bude pomsta rozvodnilá, budete od ní pošlapáni. 19 Jakž jen poène pøecházeti, zachvátí vás; každého zajisté jitra pøecházeti bude, ve dne i v noci. I stane se, že sám strach tomu, což jste slýchali, k srozumìní poslouží, 20 Zvlášꜜ když bude tak krátké lùže, že se nebude lze stáhnouti, a pøikrýti úzké, by se i skrèil. 21 Nebo jako na hoøe Perazim povstane Hospodin, jako v údolí Gabaon hnìvati se bude, aby dìlal dílo své, neobyèejné dílo své, aby vykonal skutek svùj, neobyèejný skutek svùj. 22 A protož nebuïtež již posmìvaèi, aby se nezadrhla osídla vaše; nebo o zkažení, a to jistém, vší zemì slyšel jsem ode Pána, Hospodina zástupù. 23 Nastavte uší, a slyšte hlas mùj; pozorujte, a poslechnìte øeèi mé. 24 Zdaliž každého dne oøe oráè, aby sel, prohání brázdy, a vláèí rolí svou? 25 Zdali když srovná svrchek její, nerozsívá viky, a nerozmítá kmínu a neseje pšenice pøední a jeèmene výborného, i špaldy v místì pøíhodném? 26 Nebo uèí jej rozšafnosti, Bùh jeho vyuèuje jej. 27 Nebýváꜜ pak okovaným smykem mlácena vika, aniž kolem vozním po kmínu se vùkol jezdí; nebo holí vytlouká se vika, a kmín prutem. 28 Pšenice mlácena bývá; však i té ne vždycky mlátiti bude, aniž ji potøe kolem vozu svého, ani o zuby jeho rozdrobí. 29 I to od Hospodina zástupu vyšlo, kterýž jest divný v radì, a veleslavný v skutku.