1 Bøímì údolí vidìní. Cožꜜ se stalo, že jsi vystoupilo všecko na støechy, 2 Mìsto plné hømotu a hluku, mìsto veselící se? Zbití tvoji nejsou zbiti meèem, ani zhynuli v boji. 3 Všecka knížata tvá rozprchla se napoøád, od støelcù svázána jsou. Což jich koli nalezeno jest v tobì, napoøád svázáni jsou, zdaleka utíkají. 4 Protož jsem øekl: Ponechejte mne, aꜜ hoøekuji s pláèem, a neusilujte mne tìšiti nad poplénìním dcerky lidu mého. 5 Nebo jest den ssoužení, a pošlapání, a v mysli sevøení ode Pána, Hospodina zástupù, v údolí vidìní, den boøení zdi, a køiku k horám. 6 Byltì zajisté Elam pochytil toul s vozy lidu vojenského, a Kir ukázal pavézu. 7 I stalo se, že nejvýbornìjší údolí tvá naplnìna byla vozy, a vojáci silnì položili se u brány, 8 A odkryto bylo zastøení Judovo; však obrátilo jsi zøetel v ten den k zbrojné komoøe. 9 I k zboøeninám mìsta Davidova dohlédli jste, nebo mnohé byly, a shromáždili jste vody rybníka dolního. 10 Domy též Jeruzalémské seètli jste, i poboøili, abyste utvrdili zed. 11 Udìlali jste také stav mezi dvìma zdmi pro vody rybníka starého, aniž jste popatøili k Uèiniteli jeho, a toho, kdo jej vzdìlal od starodávna, nevidìli jste. 12 Nadto když volal Pán, Hospodin zástupù, v ten den k pláèi a k kvílení, a k lysinì a k pøepásání se žíní. 13 A aj, radost a veselí vaše zabijeti voly, a bíti ovce, jísti maso, a píti víno, a øíkati: Jezme, píme, nebo zítra zemøeme. 14 Ale známéꜜ jest to v uších mých, praví Hospodin zástupù. Protož nikoli vám nebude odpuštìna ta nepravost, až i zemøete, praví Pán, Hospodin zástupù. 15 Takto praví Pán, Hospodin zástupù: Jdi, vejdi k Sochitskému tomu, k Sobnovi správci domu, a øekni: 16 Co ty zde máš? A koho zde máš, že jsi vytesal sobì zde hrob? Vytesals sobì na vysokém místì hrob svùj, a vystavìls na skále pøíbytek svùj. 17 Aj, Hospodin, kterýž tì pøistøel, jakž na muže znamenitého náleží, a kterýž tì výbornì pøiodìl, 18 Prudce tì zakulí jako kuli do zemì všelijak prostranné. Tam umøeš, tam i vozové slávy tvé, ó ohyzdo domu Pána svého. 19 A tak seženu tì s místa tvého, a s úøadu tvého svrhu tì. 20 I stane se v ten den, že povolám služebníka svého Eliakima syna Helkiášova, 21 A obleku jej v sukni tvou, a pasem tvým potvrdím ho, panování tvé také dám v ruku jeho. I bude za otce obyvatelùm Jeruzalémským a domu Judovu, 22 A vložím klíè domu Davidova na rameno jeho. Když otevøe, žádný nezavøe, a když zavøe, žádný neotevøe. 23 A vbiji jej jako høebík v místì pevném, a bude stolicí slávy domu otce svého. 24 I zavìsí na nìm synové a dcery všecku slávu domu otce jeho, všecko nádobí, i to nejmenší, od nádobí, z nìhož se pije, až do všech nádob vinných. 25 V ten den, praví Hospodin zástupù, pohne se høebík, kterýž vbit byl v místì pevném, a vyꜜat bude, a spadne, odꜜato bude i bøímì, kteréž jest na nìm; nebo Hospodin mluvil.