1 Bøímì Damašku. Aj, Damašek pøestane býti mìstem, a bude hromadou rumu. 2 Zpuštìná mìsta Aroer pro stáda budou, a odpoèívati tam budou, a nebude žádného, kdo by je strašil. 3 I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatkù Syrských; jako i sláva synù Izraelských na nic pøijdou, praví Hospodin zástupù. 4 I bude v ten den, že opadne sláva Jákobova, a tuk tìla jeho vymizí. 5 Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažïuje ve žni obilé, a rámì jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim. 6 Pabìrkové však zanecháni v nìm budou, jako po oèesání olivy dvì neb tøi olivky na vrchu vìtve, a ètyry neb pìt na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bùh Izraelský. 7 V ten den patøiti bude èlovìk k Uèiniteli svému, a oèi jeho k Svatému Izraelskému hledìti budou. 8 A nebude patøiti k oltáøùm, dílu rukou svých; ani k tomu, což uèinili prstové jeho, hledìti bude, ani k hájùm, ani k obrazùm sluneèným. 9 V ten den budou mìsta síly jeho opuštìna jako chrastinka a rùžꜜka, kteráž opuštìna budou od synù Izraelských, i spustneš, ó zemì. 10 Nebos se zapomnìla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož aèkoli štìpy rozkošné štìpuješ, a kmen vinný pøespolní sázíš, 11 V èas štìpování tvého štípí, aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra o to, což seješ, aby se puèilo, peèuješ: v den však užitku odejde žeò, na žalost tvou pøetìžkou. 12 Bìda množství lidí mnohých, kteøíž jako zvuk moøský jeèí, a hluèícím národùm, kteøíž jako zvuk vod násilných hluèí, 13 Národùm jako zvuk vod mnohých zvuèícím; nebo je Bùh okøikne. Proèež daleko utíkati budou, a honìni budou jako plevy po vrších od vìtru, a jako chumel od vichøice. 14 Nebo u veèer aj, pøedìšení, a než jitro pøijde, anꜜ ho není. Tenꜜ jest podíl tìch, kteøíž nás potlaèují, a los tìch, kteøíž nás loupí.