1 Pošlete beránky panovníku zemì, poènouc od Sela až do pouštì, k hoøe dcery Sionské. 2 Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající, a s hnízda sehnaný; budou dcery Moábské pøi brodech Arnon. 3 Svolej radu, uèiò soud, pøiprav stín svùj u prostøed poledne jako noc; skrej vyhnané, místa nemajícího nevyzrazuj. 4 Nechaꜜ u tebe pobudou vyhnaní moji, ó Moábe, buï skrýší jejich pøed zhoubcím; nebo pøestane násilník, pøestane zhoubce, pošlapávající vyhlazen bude z zemì. 5 A upevnìn bude milosrdenstvím trùn, a sedìti bude na nìm stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti. 6 Ale slýchaliꜜ jsme o pýše Moábovì, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloubì jeho i spouzení se jeho, ale nepøijdouꜜ k vykonání myšlénky jeho. 7 Protož kvíliti bude Moáb pøed Moábem, jeden každý kvíliti bude; nad grunty Kirchareset úpìti budete, a øíkati: Jižꜜ jsou zkaženi. 8 Nýbrž i réví Ezebon usvadlo, i vinní kmenové Sibma. Páni národù potøeli výborné réví jeho, kteréž až do Jazer dosahalo, a bylo se rozšíøilo pøi poušti; rozvodové jeho rozložili se, a dosahali až za moøe. 9 Protož pláèi pro pláè Jazerských a pro vinici Sibma; svlažuji tì slzami svými, ó Ezebon a Eleale, nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo. 10 A pøestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokøikuje, vína v presích netlaèí ten, kterýž tlaèívá. Takž i já provyskování pøestávám. 11 Protože støeva má nad Moábem jako harfa znìjí, a vnitønosti mé pro Kircheres. 12 I stane se, když zøejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatynì své, aby se modlil, však nic nespraví. 13 Toꜜ jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno. 14 Nyní pak praví Hospodin, øka: Po tøech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, pøemaliècí a mdlí.