1 Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpoèinutí v zemi jejich; a pøipojí se k nim cizozemec, a pøídržeti se budou domu Jákobova. 2 Nebo pojmou ty národy, a pøivedou je k místu svému, i uvedou je v dìdictví dùm Izraelský v zemi Hospodinovì, za služebníky a za dìvky; a jímati budou ty, kteøíž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými. 3 I staneꜜ se v ten den, v nìmž tobì odpoèinutí dá Hospodin od tìžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby tìžké, v kterouž jsi byl podroben, 4 Že uživeš pøísloví tohoto o králi Babylonském, a øekneš: Aj, jak pøestal násilník! Pøestalo dychtìní po zlatì. 5 Potøískal Hospodin hùl bezbožných, prut panujících, 6 Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavièným, panujícího v hnìvì nad národy, kteøíž ssužováni bývali bez lítosti. 7 Odpoèívá, jest v pokoji všecka zemì, zvuènì prozpìvují. 8 I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, økouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal. 9 I peklo zespod zbouøilo se pro tebe, k vyjití vstøíc pøicházejícímu tobì vzbudilo pro tì mrtvé, všecka knížata zemì; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechnìm králùm národù. 10 Všickni tito odpovídajíce, mluví tobì: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný uèinìn? 11 Svrženaꜜ jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojù tvých; moli tobì podestláno, a èervi tì pøikrývají. 12 Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeøe v jitøe vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. 13 Však jsi ty øíkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvìzdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoøe shromáždìní k stranì pùlnoèní. 14 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. 15 A ty pak stržen jsi až do pekla, pryè na stranu do jámy. 16 Ti, kdož tì uzøí, za tebou se ohlédati, a tebe spatøovati budou, øíkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími, 17 Obracel jako v pustinu okršlek zemì, a mìsta jeho boøil, vìzòù svých nepropouštìl domù? 18 Všickni králové národù, což jich koli bylo, pochováni slavnì doma jeden každý z nich; 19 Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutnì zranìných, kteøíž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná. 20 Nebudeš k onìmno v pohøbu pøiúèastnìn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svùj jsi pomordoval; nebudeꜜ pøipomínáno na vìky símì zlostníkù. 21 Pøipravte se k zmordování synù jeho pro nepravosti otcù jejich, aby nepovstali, a dìdiènì neujali zemì, a nenaplnili svrchku okršlku zemského mìsty. 22 Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupù, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin. 23 A obrátím jej v dìdictví bukaèù, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupù. 24 Pøisáhl Hospodin zástupù, øka: Jistì že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se, 25 Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, bøímì také jeho s ramene jejich sòato bude. 26 Toꜜ jest ta rada, kteráž zavøína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechnìm tìm národùm. 27 Ponìvadž pak Hospodin zástupù usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí? 28 Léta kteréhož umøel král Achas, stalo se proroctví toto: 29 Neraduj se všecka ty zemì Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tì mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající. 30 I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpeènì odpoèívati budou; koøen pak tvùj umoøím hladem, a ostatky tvé zmorduje. 31 Kvìl, ó bráno, køiè mìsto, již jsi rozplynula se všecka ty zemì Filistinská; nebo od pùlnoci oheò pøijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho. 32 Co pak odpovìdí poslové národù? To, že Hospodin upevnil Sion, v nìmž útoèištì mají chudí z lidu jeho.