1 Bìda tìm, kteøíž ustanovují práva nepravá, a spisovatelùm, kteøíž tìžkosti spisují, 2 Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly koøist jejich, a sirotky aby loupili. 3 I což uèiníte v den navštívení a zpuštìní, kteréž zdaleka pøijde? K komu se o pomoc uteèete? A kde zanecháte slávy své, 4 By nemusila skloniti se mezi vìzni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale pøedce ruka jeho bude vztažená. 5 Bìda Assurovi, metle hnìvu mého, aèkoli hùl rozhnìvání mého jest v rukou jeho, 6 A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hnìvu mého pøikáži jemu, aby smìle bral koøisti, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích. 7 Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé. 8 Nebo øekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové? 9 Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samaøí? 10 Jakož nalezla ruka má království bohù, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samaøských, 11 Zdaliž jako jsem uèinil Samaøí a modlám jeho, tak neuèiním Jeruzalému a obrazùm jeho? 12 I staneꜜ se, když dokoná Pán všecko dílo své na hoøe Sion a v Jeruzalémì, že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých oèí jeho. 13 Nebo øekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národù, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem dolù, jako mocný, obyvatele. 14 Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národù, a jako zbírána bývají vejce opuštìná, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by køídlem hnul, aneb otevøel ústa a siptìl. 15 Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tøe? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hùl, že není døevem. 16 Protož pošle Pán, Hospodin zástupù, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný oheò. 17 Nebo svìtlo Izraelovo bude ohnìm, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíøe trní i bodláèí jeho jednoho dne. 18 Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do tìla, všecko vyhubí. I stane se, že pøedìšený jsa, bude utíkati. 19 A pozùstalého døíví lesu jeho malý poèet bude, tak že by je mohlo dítì popsati. 20 I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozùstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdì. 21 Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému. 22 Nebo byꜜ bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku moøského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost. 23 Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupù, uèiní u prostøed vší této zemì. 24 Protož takto praví Pán, Hospodin zástupù: Neboj se Assyrského, lide mùj, kterýž pøebýváš na Sionu. Prutem umrská tì, a holí svou opøáhne na tebe na cestì Egyptské. 25 Po malièkém zajisté èasu dokoná se hnìv a prchlivost má k vyhlazení jich. 26 Nebo vzbudí na nìj Hospodin zástupù biè, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moøe, tak jí pozdvihne na nìj, na cestì Egyptské. 27 I stane se v ten den, že složeno bude bøímì jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od pøítomnosti pomazaného. 28 Pøitáhne do Aiat, pøejde pøes Migron, v Michmas složí nádobí svá. 29 Projdou prùchod, v Gabaa budou míti hospodu k pøenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteèe. 30 Naøíkej hlasem svým, mìsto Gallim, aꜜ se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot. 31 Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se. 32 Ještì téhož dne zastavì se v Nobe, pohrozí rukou svou hoøe dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému. 33 Aj, Panovník Hospodin zástupù oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteøíž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi. 34 Vyseká též houšꜜ lesù sekerou, i Libán od velikomocného padne.