1 I øekl mi Hospodin: Vezmi sobì knihu velikou, a napiš na ní písmem lidským: K rychlé koøisti pospíchá loupežník. 2 I vzal jsem sobì za svìdky vìrné Uriáše knìze, a Zachariáše syna Jeberechiášova. 3 V tom pøistoupil jsem k prorokyni, kteráž poèala, a porodila syna. I øekl mi Hospodin: Dej mu jméno: K rychlé koøisti pospíchá loupežník. 4 Nebo prvé než bude umìti dítì to volati: Otèe mùj, matko má, odejme zboží Damašské a loupeže Samaøské lid krále Assyrského. 5 I to ještì mluvil Hospodin ke mnì, øka: 6 Ponìvadž pohrdl lid ten vodami Siloe tiše tekoucími, raduje se z Rezina a syna Romeliášova, 7 Protož aj, Pán uvede na nì vody, øeky násilné a mnohé, totiž krále Assyrského, a všecku slávu jeho, tak že vystoupí ze všech tokù svých, a pùjde nad všecky bøehy své. 8 Pùjde i pøes Judu, rozleje se a rozejde, až k hrdlu dosáhne, a roztažená køídla jeho naplní širokost zemì tvé, ó Immanueli. 9 Puntujtež se lidé, však potøíni budete, (nýbrž pozorujte všickni v daleké zemi), pøepašte se, však potøíni budete, pøepašte se, však potøíni budete. 10 Vejdìte v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojíꜜ; nebo s námi jest Bùh silný. 11 Tak zajisté mluvil Hospodin ke mnì, ujav mne za ruku, a dav mi výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, øka: 12 Neøíkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování; aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se dìsiti mìli. 13 Hospodina zástupù samého posvìcujte; on budiž bázeò vaše i strach váš. 14 A budeꜜ vám i svatyní, kamenem pak urážky a skalou pádu obìma domùm Izraelským, osídlem a léèkou i obyvatelùm Jeruzalémským. 15 I urazí se o to mnozí, a padnou, a potøíni budou, aneb zapletouce se, popadeni budou. 16 Zavaž osvìdèení, zapeèeꜜ zákon mezi uèedlníky mými. 17 Proèež oèekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tváø svou od domu Jákobova; na nìj, pravím, èekati budu. 18 Aj, já a dítky, kteréž mi dal Hospodin, na znamení a zázraky v Izraeli od Hospodina zástupù, kterýž pøebývá na hoøe Sion. 19 Jestliže by vám pak øekli: Dotazujte se na hadaèích a vìšꜜcích, kteøíž šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati? 20 K zákonu a svìdectví! Pakli nechtí, nechaꜜ mluví vedlé slova toho, v nìmž není žádné záøe, 21 Až by každý toulati se musil, zbìdovaný jsa a hladovitý. I stane se, že se bude, hladovitý jsa, sám v sobì zlobiti, a zloøeèiti králi svému a Bohu svému, buï že zhùru pohledí, 22 Buï že na zemi popatøí, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk v temnostech.