1 Izrael jest vinný kmen prázdný, ovoce skládá sobì. Èím více mívá ovoce svého, tím více rozmnožuje oltáøe, a èím lepší jest zemì jeho, tím více vzdìlává obrazy. 2 Klade díly srdce jejich, proèež vinni jsou. Onꜜ poboøí oltáøe jejich, popléní obrazy jejich, 3 Ponìvadž i øíkají: Nemáme žádného krále, nýbrž aniž se bojíme Hospodina, a král co by nám uèinil? 4 Mluví slova, klnouce se lživì, když èiní smlouvu, a soud podobný jedu roste na záhonech polí mých. 5 Z pøíèiny jalovic Betavenských dìsiti se budou obyvatelé Samaøští, když kvíliti bude nad nimi lid jejich i knìží jejich, (kteøíž pøíèinou jejich nyní pléší), proto že sláva jejich zastìhuje se od nich. 6 Ano i sám lid do Assyrie zaveden bude v dar králi, kterýž obhájce býti mìl; Efraim hanbu ponese, a Izrael stydìti se bude za své pøedsevzetí. 7 Vyhlazen bude král Samaøský jako pìna na svrchku vody. 8 Vyplénìny budou také výsosti Avenu, høích Izraelských, trní a hloží zroste na oltáøích jejich. I dìjí horám: Pøikrejte nás, a pahrbkùm: Padnìte na nás. 9 Ode dnù Gabaa høešil jsi, Izraeli. Tamꜜ jsou ostáli, nepostihla jich v Gabaa válka proti nešlechetným. 10 A protož podlé líbosti své svíži je; nebo sberou se na nì národové k svázání jich, pro dvojí nepravost jejich. 11 Nebo Efraim jest jalovièka, kteráž byla vyuèována; mlatbu miluje, aèkoli jsem já nastupoval na tuèný krk její, abych k jízdì užíval Efraima, Juda aby oral, a Jákob vláèil. A øíkal jsem: 12 Rozsívejte sobì k spravedlnosti, žnìte k milosrdenství, oøte sobì ouhor, ponìvadž èas jest k hledání Hospodina, ažby pøišel a dštil vám spravedlností. 13 Ale orali jste bezbožnost, žali jste nepravost, jedli jste ovoce lži; nebo doufáš v cestu svou a ve množství rekù svých. 14 Protož povstane rozbroj mezi lidem tvým, i každá pevnost tvá zpuštìna bude, tak jako zpustil Salman Bet Arbel v den boje; matky s syny rozrážíny budou. 15 Aj, toꜜ vám zpùsobí Bethel pro pøílišnou nešlechetnost vaši; na svitání docela vyhlazen bude král Izraelský.