1 Rcete bratøím vašim: Ó lide mùj, a sestrám vašim: Ó milosrdenství došlá. 2 Odpor veïte proti matce vaší, dokažte, že ona není manželka má, a že já nejsem muž její, leè odvaruje smilství svých od tváøi své, a cizoložství svých z prostøed prsí svých, 3 Abych jí nesvlékl do naha, a nepostavil jí tak, jakž byla v den narození svého, a uèinì ji podobnou poušti, a obrátì ji jako v zemi vyprahlou, umoøil bych ji žízní. 4 Neslitoval bych se ani nad syny jejími, proto že jsou synové z smilstva. 5 Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodièka jejich; øíká zajisté: Pùjdu za frejíøi svými, kteøíž mi dodávají chleba mého, vody mé, vlny mé, lnu mého, oleje mého i nápojù mých. 6 A protož aj, já opletu cestu její trním, a ohradím hradbou, aby stezek svých nalezti nemohla. 7 Tehdy bìhati bude za frejíøi svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní. 8 Nebo ona nezná toho, že jsem já dával jí obilé, a mest a olej, anobrž rozmnožoval støíbro i zlato, kteréž vynakládají na Bále. 9 Protož poberu zase obilé své v èas jeho, i mest svùj v jistý èas jeho, a odejmu jí vlnu svou i len svùj k pøiodívání nahoty její, 10 A tak v brzce odkryji mrzkost její pøed oèima frejíøù jejích, a žádný jí nevytrhne z ruky mé. 11 A uèiním pøítrž vší radosti její, svátkùm jejím, novomìsícùm jejím i sobotám jejím, a všechnìm slavnostem jejím. 12 Pohubím také révoví její a fíkoví její, proto že øíká: Ty vìci jsou mzda má, kterouž mi dali frejíøi moji; a obrátím je v les, a sžerou je živoèichové polní. 13 A budu na ní vyhledávati dnù Bálù, v nichž jim kadí, a ozdobìci se náušnicemi svými a záponami svými, chodí za frejíøi svými, na mne se pak zapomíná, praví Hospodin. 14 Protož aj, já namluvím ji, když ji uvedu na poušꜜ; nebo mluviti budu k srdci jejímu. 15 A dám jí vinice její od téhož místa, i údolé Achor místo dveøí nadìje, i bude tam zpívati jako za dnù mladosti své, totiž jako tehdáž, když vycházela z zemì Egyptské. 16 I stane se v ten den, dí Hospodin, že volati budeš: Muži mùj, a nebudeš mne volati více: Báli mùj. 17 Nebo vyprázdním jména Bálù z úst tvých, aniž pøipomínáni budou více v jménu svém. 18 A uèiním pro tebe smlouvu v ten den s živoèichy polními, a s ptactvem nebeským i s zemìplazy, luèištì pak a meè polámi, i válku odejmu z zemì, a zpùsobím to, aby bydleli bezpeènì. 19 I zasnoubím tì sobì na vìènost, zasnoubím tì sobì, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství. 20 Zasnoubím tì sobì také u víøe, abys poznala Hospodina. 21 I stane se v ten den, že vyslýchati budu, dí Hospodin, vyslýchati budu nebesa, a ona vyslyší zemi. 22 Zemì pak vyslyší obilé, i mest, i olej, a ty vìci vyslyší Jezreele. 23 Nebo ji rozseji sobì na zemi, a smiluji se nad Loruchámou, Loammi pak øeknu: Lid mùj jsi ty, a on dí: Bože mùj.