1 Víra pak jest nadìjných vìcí podstata, a dùvod neviditelných. 2 Pro ni zajisté svìdectví došli pøedkové. 3 Vìrou rozumíme, že uèinìni jsou vìkové slovem Božím, takže z nièeho jest to, což vidíme, uèinìno. 4 Vìrou lepší obìt Bohu obìtoval Abel, nežli Kain, skrze kteroužto svìdectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bùh darùm jeho svìdectví vydal. A skrze tu víru, již umøev, ještì mluví. 5 Vìrou Enoch pøenesen jest, aby nevidìl smrti, a není nalezen, proto že jej Bùh pøenesl. Prvé zajisté, než jest pøenesen, svìdectví mìl, že se líbil Bohu. 6 Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu; nebo pøistupující k Bohu vìøiti musí, že jest Bùh, a tìm, kteøíž ho hledají, že odplatu dává. 7 Vìrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, èehož ještì nebylo vidìti, boje se, pøipravoval koráb k zachování domu svého; skrze kterýžto koráb odsoudil svìt, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, uèinìn jest dìdicem. 8 Vìrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž mìl vzíti za dìdictví; i šel, nevìda, kam pøíjde. 9 Vìrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí v staních pøebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludìdici téhož zaslíbení. 10 Nebo oèekával mìsta základy majícího, jehožto øemeslník a stavitel jest Bùh. 11 Vìrou také i Sára moc ku poèetí semene pøijala, a mimo èas vìku porodila, když vìøila, že jest vìrný ten, jenž zaslíbil. 12 A protož i z jednoho, a to již témìø umrtveného, rozplozeno jest potomkù množství veliké, jako jest množství hvìzd nebeských, a jako písek nesèíslný, kterýž jest na bøehu moøském. 13 Podle víry zemøeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je vidìvše, jim i vìøili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a pøíchozí na zemi. 14 Nebo ti, kteøíž tak mluví, zjevnì to prokazují, že vlasti hledají. 15 A jistì, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, mìli dosti èasu zase se navrátiti. 16 Ale oni lepší vlasti žádají, to jest nebeské. Protož i sám Bùh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo jim pøipravil mìsto. 17 Vìrou obìtoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obìtoval ten, kterýž byl zaslíbení pøijal, 18 K nìmuž bylo øeèeno: V Izákovi nazváno bude tobì símì, 19 Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bùh i z mrtvých vzkøísiti; odkudžto jej jako z mrtvých vzkøíšeného pøijal. 20 Vìrou o budoucích vìcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau. 21 Vìrou Jákob, umíraje, každému z synù Jozefových požehnání dával, a poklonil se podepøev se na vrch hùlky své. 22 Vìrou Jozef, dokonávaje, o vyjití synù Izraelských zmínku uèinil, a o kostech svých poruèil. 23 Vìrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tøi mìsíce od rodièù svých, protože vidìli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského. 24 Vìrou Mojžíš, dorostlý již jsa, odepøel slouti synem dcery faraonovy, 25 Vyvoliv sobì radìji protivenství trpìti s lidem Božím, nežli èasné a høíšné pohodlí míti, 26 Vìtší sobì pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanìní Kristovo; nebo prohlédal k hojné odplatì. 27 Vìrou opustil Egypt, neboje se hnìvu královského; nebo jako by vidìl Neviditelného, tak se utvrdil. 28 Vìrou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, jenž hubil prvorozené, nedotekl se jich. 29 Vìrou pøešli moøe èervené jako po suchu; o èež pokusivše se Egyptští, ztonuli. 30 Vìrou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní. 31 Vìrou Raab nevìstka nezahynula s neposlušnými, pokojnì pøijavši špehéøe. 32 A coꜜ mám více praviti? Nepostaèíꜜ mi zajisté èas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích. 33 Kteøíž skrze víru vybojovávali království, èinili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvùm, 34 Uhašovali moc ohnì, utekli ostrosti meèe, zmocnìni bývali v mdlobách, silní uèinìni v boji, vojska zahánìli cizozemcù. 35 Ženy pøijímaly mrtvé své vzkøíšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobì vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkøíšení. 36 Jiní pak posmìchy a mrskáním trápeni, ano i vìzeními a žaláøi. 37 Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, meèem zmordováni; chodili v kožích ovèích a kozelèích, opuštìni, souženi, a zle s nimi nakládáno, 38 Jichžto nebyl svìt hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech zemì. 39 A ti všickni svìdectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení, 40 Protože Bùh nìco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepøišli k dokonalosti.