1 Dne dvadcátého ètvrtého, mìsíce šestého, léta druhého Daria krále. 2 Mìsíce sedmého, dvadcátého prvního dne téhož mìsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, økoucí: 3 Mluv nyní k Zorobábelovi synu Salatielovu, knížeti Judskému, a Jozue synu Jozadakovu, knìzi nejvyššímu, i k ostatkùm lidu, øka: 4 Kdo jest mezi vámi pozùstalý, ješto vidìl dùm ten v slávì jeho první? A jaký vy jej nyní vidíte? Zdaliž není proti onomu jako nic pøed oèima vašima? 5 A však nyní posilò se Zorobábeli, praví Hospodin, posilò se i Jozue synu Jozadakùv, knìže nejvyšší, a posilò se všecken lide zemì této, praví Hospodin, a dodìlejte; nebo já s vámi jsem, praví Hospodin zástupù, 6 Podlé slova, jímž jsem smlouvu uèinil s vámi, když jste vycházeli z Egypta. Duch také mùj stane u prostøed vás, nebojtež se. 7 Nebo takto praví Hospodin zástupù: Po malém èasu, aj, já ještì jednou pohnu nebem i zemí, a moøem i suchostí. 8 Pohnu, pravím, všemi národy, a pøijdou k Žádoucímu všechnìm národùm, i naplním dùm tento slávou, praví Hospodin zástupù. 9 Méꜜ jest støíbro a mé jest zlato, praví Hospodin zástupù. 10 Vìtší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního, praví Hospodin zástupù; nebo na tomto místì zpùsobím pokoj, praví Hospodin zástupù. 11 Dvadcátého ètvrtého dne, devátého mìsíce, léta druhého Daria, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, økoucí: 12 Takto praví Hospodin zástupù: Vzeptej se nyní knìží na zákon, øka: 13 Ej, kdyby nìkdo nesl maso svaté v køídle suknì své, aneb dotkl by se køídlem svým chleba, neb vaøení, neb vína, neb oleje, neb jakéžkoli krmì, zdali bude posvìcen? I odpovìdìli knìží a øekli: Nikoli. 14 Tedy øekl Aggeus: Jestliže nìkdo jsa neèistý od tìla mrtvého, dotkl by se nìèeho z tìch vìcí, bude-li neèisté? I odpovìdìli knìží a øekli: Neèisté bude. 15 Tedy odpovídaje Aggeus, øekl: Tak lid tento a tak národ tento pøed tváøí mou, praví Hospodin, a tak všecko dílo rukou jejich, i cožkoli obìtovali tam, neèisté bylo. 16 Nyní tedy pøiložte medle srdce své od tohoto dne až do onoho, jakž pøestal kladen býti kámen na kameni v domì Hospodinovì, 17 Od toho èasu, když pøišel nìkdo k hromadì dvadcíti, bylo jen deset; když pøišel k kádi, aby nabral padesáte z presu, bylo jen dvadcet. 18 Bil jsem vás suchem a rzí, i krupobitím všecko dílo rukou vašich, však žádný z vás neobrátil se ke mnì, praví Hospodin. 19 Pøiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého ètvrtého, mìsíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinùv, (pøiložte srdce své). 20 Zdali již jest semeno v obilnici? Anobrž ani vinný kmen, ani fík, ani strom jablek zrnatých, ani strom olivový nevydal ovoce. Od tohoto dne požehnám. 21 Potom stalo se slovo Hospodinovo po druhé k Aggeovi, dvadcátého ètvrtého dne téhož mìsíce, økoucí: 22 Mluv k Zorobábelovi knížeti Judskému, øka: Já pohnu nebem i zemí, 23 A podvrátím stolici království, a zkazím sílu království pohanských; podvrátím, pravím, vùz i ty, kteøíž na nìm jezdí, a sejdou koni i jezdci jejich jeden každý od meèe bratra svého. 24 V ten den, praví Hospodin zástupù, vezmu tebe, Zorobábeli synu Salatielùv, služebníèe mùj, praví Hospodin, a uèiním tì jako peèetní prsten; nebo jsem tì vyvolil, praví Hospodin zástupù.