1 Stalo se pak po dvou letech, mìl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem. 2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pìkných na pohledìní a tlustých, kteréžto pásly se na mokøinách. 3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledìní a hubených, kteréžto stály podlé onìch krav pøi bøehu potoka. 4 A ty krávy na pohledìní šeredné a hubené sežraly onìch sedm krav na pohledìní pìkných a tlustých. I procítil Farao. 5 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasù vyrostlo z stébla jednoho, plných a pìkných. 6 A aj, sedm klasù tenkých a východním vìtrem usvadlých vzcházelo za nimi. 7 A ti klasové tencí pohltili sedm onìch klasù zdaøilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen. 8 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadaèe Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi. 9 Tedy mluvil nejvyšší šeòk Faraonovi takto: Na provinìní své rozpomínám se dnes. 10 Farao rozhnìvav se na služebníky své, dal mne byl do vìzení v domì nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaøi. 11 Mìli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého. 12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal. 13 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úøadu svému, a on obìšen. 14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláøe. Kterýžto oholiv se, a zmìniv roucho své, pøišel k Faraonovi. 15 I øekl Farao Jozefovi: Mìl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobì pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti. 16 Odpovìdìl Jozef Faraonovi, øka: Není to má vìc; Bùh oznámí šꜜastné vìci Faraonovi. 17 Tedy øekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na bøehu potoka. 18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pìkných, kteréžto pásly se na mokøinách. 19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; nevidìl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské. 20 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnìjších tlustých. 21 A aè dostaly se do bøicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v støeva jejich; nebo na pohledìní byly mrzké, jako i pøed tím. I procítil jsem. 22 Vidìl jsem také ve snách, ano sedm klasù vyrostlo z stébla jednoho plných a pìkných. 23 A aj, sedm klasù drobných, tenkých a východním vìtrem usvadlých vycházelo za nimi. 24 I pohltili klasové ti drobní sedm klasù pìkných. Což když jsem vypravoval hadaèùm, nebyl, kdo by mi vyložil. 25 Odpovìdìl Jozef Faraonovi: Sen Faraonùv jednostejný jest. Což Bùh èiniti bude, to ukázal Faraonovi. 26 Sedm krav pìkných jest sedm let, a sedm klasù pìkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný. 27 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasù drobných a vìtrem východním usvadlých bude sedm let hladu. 28 Toꜜ jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bùh èiniti bude, ukazuje Faraonovi. 29 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské. 30 A po nich nastane sedm let hladu, v nichž v zapomenutí pøijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi. 31 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž pøijde potom; nebo velmi veliký bude. 32 Že pak opìtován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá vìc jest od Boha, a že tím spíše Bùh vykoná to. 33 Protož nyní aꜜ vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou. 34 To aꜜ uèiní Farao, a postaví úøedníky nad zemí, a béøe pátý díl z úrod zemì Egyptské, po sedm let hojných. 35 Aꜜ shromáždí všeliké potravy tìch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v mìstech aꜜ se chovají pilnì. 36 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letùm hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena zemì tato hladem. 37 I líbila se øeè ta Faraonovi i všechnìm služebníkùm jeho. 38 Tedy øekl Farao služebníkùm svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v nìmž by byl Duch Boží? 39 Jozefovi pak øekl: Ponìvadž Bùh dal znáti tobì všecko toto, neníꜜ žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi. 40 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tváø tvou všecken lid mùj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu. 41 Øekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tì nade vší zemi Egyptskou. 42 A sòav Farao prsten svùj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý øetìz na hrdlo jeho. 43 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali pøed ním: Klanìjte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou. 44 A øekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštìní tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské. 45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou. 46 (Jozef pak byl ve tøidcíti letech, když stál pøed Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváøi Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou. 47 A vydala zemì po sedm let úrodných obilí hojnost. 48 I nahromáždil všelijakých potrav v tìch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v mìstech; úrody polní jednoho každého mìsta, kteréž byly okolo nìho, složil v nìm. 49 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku moøského, tak že pøestali poèítati; nebo mu nebylo poètu. 50 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než pøišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On. 51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, øka: Nebo zpùsobil to Bùh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dùm otce svého. 52 Jméno pak druhého nazval Efraim, øka: Nebo dal mi Bùh zrùst v zemi trápení mého. 53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské; 54 A poèalo sedm let hladu pøicházeti, jakž byl pøedpovìdìl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb. 55 Potom také nedostatek trpìla všecka zemì Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I øekl Farao všechnìm Egyptským: Jdìte k Jozefovi, což vám rozkáže, uèiníte. 56 A byl hlad na tváøi vší zemì. Tedy otevøel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské. 57 A všickni obyvatelé zemì pøicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.