1 Vyšla pak Dína, dcera Líe, kterouž porodila Jákobovi, aby se dívala na dcery té zemì. 2 Kteroužto uzøev Sichem, syn Emora Hevejského, knížete v krajinì té, vzal ji, i ležel s ní, a ponížil jí. 3 I pøipojila se duše jeho k Dínì, dceøi Jákobovì; a zamilovav dìveèku, mluvil k srdci jejímu. 4 Mluvil potom Sichem k Emorovi, otci svému, tìmito slovy: Vezmi mi dìveèku tuto za manželku. 5 Uslyšev pak Jákob, že poškvrnil Díny dcery jeho, (a synové jeho byli s stádem na poli), mlèel, až oni pøišli. 6 Tedy vyšel Emor, otec Sichemùv, k Jákobovi, aby mluvil s ním o to. 7 A v tom synové Jákobovi pøišli s pole; a uslyšavše o tom, bolestí naplnìni jsou muži ti, a rozhnìvali se velmi, proto že hanebnou vìc uèinil v Izraeli, ležav se dcerou Jákobovou, èehož èiniti nenáleželo. 8 I mluvil Emor s nimi na tento zpùsob: Sichem, syn mùj, hoøí milostí k vaší dceøi; prosím, dejte mu ji za manželku. 9 A spøíznìte se s námi: Dcery své dávejte nám, a naše dcery pojímejte sobì. 10 A bydlete s námi, nebo všecka zemì bude pøed vámi; osaïte se a obchod veïte v ní, a vládnìte jí. 11 Mluvil i Sichem otci jejímu, a bratøím jejím: Nechꜜ naleznu milost pøed oèima vašima, dám, co mi koli díte. 12 Jmenujte mi vìno i dary jak chcete veliké, dám, jak mi koli øeknete; jen mi tu dìveèku dejte za manželku. 13 Odpovídajíce pak synové Jákobovi Sichemovi a Emorovi, otci jeho, lstivì mluvili, proto že poškvrnil Díny sestry jich. 14 A øekli jim: Nemùžeme uèiniti toho, abychom dali sestru svou za muže neobøezaného; nebo to ohavnost jest u nás. 15 Než na tento zpùsob vám povolíme: Jestliže se chcete srovnati s námi, aby obøezán byl každý z vás pohlaví mužského: 16 Tedy budeme dávati dcery své vám, a dcery vaše bráti sobì; a budeme bydliti s vámi, a budeme lid jeden. 17 Pakli neuposlechnete nás, abyste se obøezali, vezmeme zase dceru svou a odejdeme. 18 Tedy líbila se øeè jejich Emorovi i Sichemovi, synu Emorovu. 19 A nemeškal mládenec uèiniti toho; nebo se mu zalíbila dcera Jákobova. A on byl nejvzácnìjší ze všech v domì otce svého. 20 I pøišel Emor a Sichem, syn jeho, k bránì mìsta svého; a mluvili mužùm mìsta svého, økouce: 21 Muži tito pokojnì se mají k nám, nechꜜ tedy bydlí v zemi této, a obchod vedou v ní, (nebo zemì jest dosti široká a prostranná pøed nimi;) dcery jejich budeme sobì bráti za manželky, a dcery své budeme dávati jim. 22 Než na tento zpùsob pøivolí nám ti muži k tomu, aby bydlili s námi, a abychom byli jeden lid: Jestliže obøezán bude každý pohlaví mužského mezi námi, tak jako oni jsou obøezáni. 23 Dobytek jejich a statek jejich, i všecka hovada jejich, zdaliž nebudou naše? Toliko v tom jim povolme, a budou bydliti s námi. 24 I uposlechli Emora a Sichema, syna jeho, všickni vycházející branou mìsta jeho; a obøezali se všickni pohlaví mužského, což jich koli vycházelo z brány mìsta jeho. 25 A toꜜ dne tøetího, když oni nejvìtší bolest mìli, dva synové Jákobovi, Simeon a Léví, bratøí Díny, vzav každý z nich meè svùj, vpadli do mìsta smìle, a pomordovali všecky pohlaví mužského. 26 Emora také a Sichema, syna jeho, zamordovali meèem, a vzavše Dínu z domu Sichemova, odešli. 27 Potom synové Jákobovi pøišedše na zbité, vzebrali mìsto, proto že poškvrnili sestry jejich. 28 Stáda jejich, a voly i osly jejich, a což bylo v mìstì i po poli, pobrali. 29 K tomu i všecko jmìní jejich, a všecky malé dítky jejich, a ženy jejich zajali, a vybrali, co kde v domích bylo. 30 Øekl pak Jákob Simeonovi a Léví: Zkormoutili jste mne, a zošklivili jste mne u obyvatelù krajiny této, u Kananejských a Ferezejských, a já jsem s malým poètem lidí. Seberou-li se na mne, zbijí mne, a tak vyhlazen budu já i dùm mùj. 31 A oni odpovìdìli: A což mìli jako nevìstky zle užívati sestry naší?