1 Ukázal se pak jemu Hospodin v rovinì Mamre; a on sedìl u dveøí stanu, když veliké horko na den bylo. 2 A když pozdvihl oèí svých, vidìl, a aj, tøi muži stáli naproti nìmu. Kteréžto jakž uzøel, bìžel jim vstøíc ode dveøí stanu, a sklonil se až k zemi. 3 A øekl: Pane mùj, jestliže jsem nyní nalezl milost pøed oèima tvýma, prosím, nepomíjej služebníka svého. 4 Pøineseno bude trochu vody, a umyjete nohy své, a odpoèinete pod stromem. 5 Zatím pøinesu kus chleba, a posilníte srdce svého; potom pùjdete, ponìvadž mimo služebníka svého jdete. I øekli: Tak uèiò, jakž jsi mluvil. 6 Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáøe, a øekl: Spìšnì tøi míry mouky bìlné zadìlej, a napec podpopelných chlebù. 7 Abraham pak bìžel k stádu; a vzav tele mladé a dobré, dal služebníku, kterýžto pospíšil pøipraviti je. 8 Potom vzav másla a mléka, i tele, kteréž pøipravil, položil pøed nì; sám pak stál pøi nich pod stromem, i jedli. 9 Øekli pak jemu: Kde jest Sára manželka tvá? Kterýžto odpovìdìl: Teï v stanu. 10 A øekl: Jistotnì se navrátím k tobì vedlé èasu života, a aj, syna míti bude Sára manželka tvá. Ale Sára poslouchala u dveøí stanu, kteréž byly za ním. 11 Abraham pak i Sára byli staøí a sešlého vìku, a pøestal byl Sáøe bìh ženský. 12 I smála se Sára sama v sobì, økuci: Teprv když jsem se sstarala, v rozkoše se vydám? A ještì i pán mùj se sstaral. 13 Tedy øekl Hospodin Abrahamovi: Proè jest se smála Sára, økuci: Zdaliž opravdu ještì roditi budu, a já se sstarala? 14 Zdaliž co skrytého bude pøed Hospodinem? K èasu urèitému navrátím se k tobì vedlé èasu života, a Sára bude míti syna. 15 Zapøela pak Sára a øekla: Nesmála jsem se; nebo se bála. I øekl Hospodin: Neníꜜ tak, ale smála jsi se. 16 Tedy vstavše odtud muži ti, obrátili se k Sodomì; Abraham pak šel s nimi, aby je provodil. 17 A øekl Hospodin: Zdali já zatajím pøed Abrahamem, což dìlati budu? 18 Ponìvadž Abraham jistotnì bude v národ veliký a silný, a požehnáni budou v nìm všickni národové zemì. 19 Nebo znám jej; protož pøikáže synùm svým a domu svému po sobì, aby ostøíhali cesty Hospodinovy, a èinili spravedlnost a soud, aꜜby naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil. 20 I øekl Hospodin: Proto že rozmnožen jest køik Sodomských a Gomorských, a høích jejich že obtížen jest náramnì: 21 Sstoupím již a pohledím, jestliže podle køiku jejich, kterýž pøišel ke mnì, èinili, dùjde na nì setøení; a pakli toho není, zvím. 22 A obrátivše se odtud muži, šli do Sodomy; Abraham pak ještì stál pøed Hospodinem. 23 V tom pøistoupiv Abraham, øekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným? 24 Bude-li padesáte spravedlivých v tom mìstì, zdali pøedce zahubíš, a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých, kteøíž jsou v nìm? 25 Odstup to od tebe, abys takovou vìc uèiniti mìl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; takꜜ by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdaliž soudce vší zemì neuèiní soudu? 26 I øekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomì, v mìstì tom, padesáte spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro nì. 27 A odpovídaje Abraham, øekl: Aj, nyní chtìl bych mluviti ku Pánu svému, aèkoli jsem prach a popel. 28 Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pìti, zdali zkazíš pro tìch pìt všecko mìsto? I øekl: Nezahladím, jestliže najdu tam ètyøidceti pìt. 29 Opìt mluvil Abraham a øekl: Snad nalezeno bude tam ètyøidceti? A odpovìdìl: Neuèiním pro tìch ètyøidceti. 30 I øekl Abraham: Prosím, nechꜜ se nehnìvá Pán mùj, že mluviti budu: Snad se jich nalezne tam tøidceti? Odpovìdìl: Neuèiním, jestliže naleznu tam tøidceti. 31 A opìt øekl: Aj, nyní poèal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpovìdìl: Nezahladím i pro tìch dvadceti. 32 Øekl ještì: Prosím, aꜜ se nehnìvá Pán mùj, jestliže jednou ještì mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpovìdìl: Nezahladím i pro tìch deset. 33 I odšel Hospodin, když dokonal øeè k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému.