1 Tedy požehnal Bùh Noé i synùm jeho a øekl jim: Ploïtež se a rozmnožujte se, a naplòte zemi. 2 Strach váš a hrùza vaše buï na všeliký živoèich zemì, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby moøské v ruce vaše dány jsou. 3 Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko. 4 A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti. 5 A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky èlovìka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše èlovìka. 6 Kdo by koli vylil krev èlovìka, skrze èlovìka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému uèinil Bùh èlovìka. 7 Vy pak ploïte a množte se; v hojnosti se rozploïte na zemi, a rozmnoženi buïte na ní. 8 I mluvil Bùh k Noé a synùm jeho s ním, øka: 9 Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás, 10 A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živoèichù zemských, kteøíž jsou s vámi, ode všech, kteøíž vyšli z korábu, až do všelikého živoèicha zemského. 11 Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tìlo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení zemì. 12 I øekl Bùh: Totoꜜ bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky vìky. 13 Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí. 14 A budeꜜ, když uvedu mraèný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku, 15 Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém tìle; a nebudou více vody ku potopì, aby zahladily všeliké tìlo. 16 Nebo když bude duha ta na oblaku, popatøím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu vìènou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém tìle, kteréž jest na zemi. 17 I øekl Bùh k Noé: Toꜜ jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tìlem, kteréž jest na zemi. 18 Byli pak synové Noé, kteøíž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánùv. 19 Ti tøi jsou synové Noé, a ti se rozprostøeli po vší zemi. 20 Noé pak obíraje se s zemí, zaèal dìlati vinice. 21 A pije víno, opil se, a obnažil se u prostøed stanu svého. 22 Vidìl pak Cham, otec Kanánùv, hanbu otce svého, a povìdìl obìma bratøím svým vnì. 23 Tedy vzali Sem a Jáfet odìv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváøi pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého nevidìli. 24 Procítiv pak Noé po svém vínì, zvìdìl, co mu uèinil syn jeho mladší. 25 I øekl: Zloøeèený Kanán, služebník služebníkù bude bratøím svým. 26 Øekl také: Požehnaný Hospodin, Bùh Semùv, a buï Kanán služebníkem jejich. 27 Rozšiøiž Bùh milostivì Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buï Kanán služebníkem jejich. 28 Živ pak byl Noé po potopì tøi sta a padesáte let. 29 A tak bylo všech dnù Noé devìt set a padesáte let; i umøel jest.