1 Had pak byl nejchytøejší ze všech živoèichù polních, kteréž byl uèinil Hospodin Bùh. A ten øekl ženì: Tak-liž jest, že vám Bùh øekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? 2 I øekla žena hadu: Ovoce stromù rajských jíme; 3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostøed ráje, øekl Bùh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemøeli. 4 I øekl had ženì: Nikoli nezemøete smrtí! 5 Ale ví Bùh, že v kterýkoli den z nìho jísti budete, otevrou se oèi vaše; a budete jako bohové, vìdouce dobré i zlé. 6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i pøíjemný oèima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl. 7 Tedy otevøíny jsou oèi obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadìlali sobì vìníkù. 8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k vìtru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho pøed tváøí Hospodina Boha, u prostøed stromoví rajského. 9 I povolal Hospodin Bùh Adama, a øekl jemu: Kdež jsi? 10 Kterýžto øekl: Hlas tvùj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se. 11 I øekl Bùh: Kdožꜜ oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z nìhožꜜ jsem jísti zapovìdìl? 12 I øekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. 13 I øekl Hospodin Bùh ženì: Což jsi to uèinila? I øekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem. 14 Tedy øekl Hospodin Bùh hadu: Že jsi to uèinil, zloøeèený budeš nade všecka hovada a nade všecky živoèichy polní; po bøiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého. 15 Nad to, nepøátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potøe tobì hlavu, a ty potøeš jemu patu. 16 Ženì pak øekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a poèínání tvá, s bolestí roditi budeš dìti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou. 17 Adamovi také øekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžꜜ jsem zapovìdìl, øka: Nebudeš jísti z nìho; zloøeèená zemì pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. 18 Trní a bodláèí tobì ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. 19 V potu tváøi své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do zemì, ponìvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš. 20 Dal pak byl Adam jméno ženì své Eva, proto že ona byla mátì všech živých. 21 I zdìlal Hospodin Bùh Adamovi a ženì jeho odìv kožený, a pøiodìl je. 22 Tedy øekl Hospodin Bùh: Aj, èlovìk uèinìn jest jako jeden z nás, vìda dobré i zlé; proèež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na vìky, vyžeòme jej. 23 I vypustil jej Hospodin Bùh z zahrady Eden, aby dìlal zemi, z níž vzat byl. 24 A tak vyhnal èlovìka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní stranì s meèem plamenným blýskajícím se, aby ostøíhali cesty k stromu života.