1 Ó nemoudøí Galatští, kdož jest vás tak zmámil, abyste nebyli povolni pravdì, kterýmž pøed oèima Ježíš Kristus prve byl vypsán a mezi vámi ukøižován? 2 Toto bych jen rád chtìl zvìdìti od vás, z skutkù-li Zákona Ducha svatého jste pøijali, èili z slyšení víry? 3 Tak nemoudøí jste? Poèavše Duchem, již nyní tìlem konáte? 4 Tak mnoho trpìli jste nadarmo? A ještì nadarmo-li. 5 Ten tedy, kterýž vám dává Ducha svatého a èiní divy mezi vámi, z skutkù-li Zákona to èiní, èili z slyšení víry? 6 Jako Abraham uvìøil Bohu, a poèteno jemu to k spravedlnosti. 7 A tak vidíte, že ti, kteøíž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi. 8 Pøedzvìdìvši pak Písmo, že z víry ospravedlòuje pohany Bùh, pøedpovìdìlo Abrahamovi: Že v tobì budou požehnáni všickni národové. 9 A tak ti, kteøíž jsou z víry, docházejí požehnání s vìrným Abrahamem. 10 Kteøíž pak koli z skutkù Zákona jsou, pod zloøeèenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zloøeèený každý, kdož nezùstává ve všem, což jest psáno v knihách Zákona, aby to plnil. 11 A že z Zákona nebývá žádný ospravedlnìn pøed Bohem, zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude. 12 Zákon pak není z víry, ale ten èlovìk, kterýž by plnil ta pøikázání, živ bude v nich. 13 Ale vykoupilꜜ jest nás Kristus z zloøeèenství Zákona, uèinìn byv pro nás zloøeèenstvím, (nebo psáno jest: Zloøeèený každý, kdož visí na døevì), 14 Aby na pohany požehnání Abrahamovo pøišlo v Kristu Ježíši a abychom zaslíbení Ducha svatého pøijali skrze víru. 15 Bratøí, po lidsku pravím: Však utvrzené nìkterého èlovìka smlouvy žádný neruší, aniž k ní kdo nìco pøidává. 16 Abrahamovi pak uèinìna jsou zaslíbení, i semeni jeho. Nedí: A semenùm, jako by o mnohých mluvil, ale jako o jednom: A semenu tvému, jenž jest Kristus. 17 Totoꜜ pak pravím: Že smlouvy prve od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu, Zákon, kterýž po ètyøech stech a po tøidcíti letech zaèal se, nevyprazdòuje, tak aby slib Boží v nic obrátil. 18 Nebo jestližeꜜ z Zákona pochází dìdictví, tedy již ne z zaslíbení. Ale Abrahamovi skrze zaslíbení daroval jest Bùh dìdictví. 19 Což pak Zákon? Pro pøestupování ustanoven jest, dokudž by nepøišlo to símì, jemuž se stalo zaslíbení, zpùsobený skrze andìly v ruce prostøedníka. 20 Ale prostøedník není jednoho, Bùh pak jeden jest. 21 Tedy Zákon jest proti slibùm Božím? Odstup to. Nebo kdyby byl Zákon dán, kterýž by mohl obživiti, jistì z Zákona byla by spravedlnost. 22 Ale zavøelo Písmo všecky pod høích, aby zaslíbení z víry Jezukristovy dáno bylo vìøícím. 23 Prve pak, nežli pøišla víra, pod Zákonem byli jsme ostøíháni, zavøíni jsouce k té víøe, kteráž potom mìla zjevena býti. 24 A tak Zákon pìstounem naším byl k Kristu, abychom z víry ospravedlnìni byli. 25 Ale když pøišla víra, již nejsme pod pìstounem. 26 Všickni zajisté vy synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru. 27 Nebo kteøížkoli v Krista pokøtìni jste, Krista jste oblékli. 28 Neníꜜ ani Žid, ani Øek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši. 29 A když Kristovi jste, tedy símì Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dìdicové.