1 Potom po ètrnácti letech opìt vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita. 2 Vstoupil jsem pak podle zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvláštì pak znamenitìjším, abych snad nadarmo nebìžel nyní i prve. 3 Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl pøinucen obøezati se, 4 Totiž pro podešlé falešné bratøí, kteøíž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili. 5 Kterýmžto ani na chvilku neustoupili jsme a nepoddali se, aby pravda evangelium zùstala u vás. 6 Od tìch pak, kteøíž se zdadí nìco býti, nic mi není pøidáno, aè jací jsou nìkdy byli, mnì potom nic není, Bùhꜜ osoby èlovìka nepøijímá; ti, pravím, kteøíž se nìco zdadí býti, nic mi nepøidali. 7 Nýbrž naodpor, když uzøeli, že jest mi svìøeno evangelium, abych je kázal neobøezaným, jako i Petrovi mezi Židy, 8 (Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany,) 9 A poznavše milost mnì danou, Jakub a Petr a Jan, kteøíž se zdadí sloupové býti, podali svých pravic mnì a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany a oni mezi Židy kázali. 10 Toliko napomenuli, abychom na chudé pamatovali, což jsem se i èiniti snažoval. 11 A když byl pøišel Petr do Antiochie, zjevnì jsem jemu odepøel; hoden zajisté byl trestání. 12 Nebo prve nežli jsou pøišli nìkteøí od Jakuba, jídal s pohany, a když pøišli, ucházel a oddìloval se od nich, boje se tìch, kteøíž byli z Židovstva. 13 A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, takže i Barnabáš uveden byl v jejich pokrytství. 14 Ale já uzøev, že nesprostnì chodí v pravdì evangelium, øekl jsem Petrovi pøede všemi: Ponìvadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proè pohany k Židovskému zpùsobu vedeš? 15 My pøirození Židé, a ne pohané høíšní, 16 Vìdouce, že nebývá èlovìk ospravedlnìn z skutkù Zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvìøili jsme, abychom ospravedlnìni byli z víry Kristovy, a ne z skutkù Zákona, protože nebude ospravedlnìn z skutkù Zákona žádný èlovìk. 17 Jestliže pak hledajíce ospravedlnìni býti v Kristu, nalézáme se i my høíšníci, tedy jest Kristus služebník høícha? Nikoli. 18 Nebo budu-li to, což jsem zboøil, opìt zase vzdìlávati, pøestupníkem sebe èiním. 19 Já zajisté skrze Zákon Zákonu umøel jsem, abych živ byl Bohu. 20 S Kristem ukøižován jsem. Živꜜ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mnì Kristus. Že pak nyní živ jsem v tìle, u víøe Syna Božího živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne. 21 Nepohrdámꜜ tou milostí Boží. Nebo jestližeꜜ jest z Zákona spravedlnost, tedyꜜ jest Kristus nadarmo umøel.