1 Když pak nastal mìsíc sedmý, a byli synové Izraelští v mìstech, shromáždil se lid jednomyslnì do Jeruzaléma. 2 Tedy vstav Jesua syn Jozadakùv s bratøími svými knìžími, a Zorobábel syn Salatielùv s bratøími svými, vzdìlali oltáø Boha Izraelského, aby obìtovali na nìm obìti zápalné, jakož psáno jest v zákonì Mojžíše muže Božího. 3 A když postavili oltáø ten na základích jeho, aèkoli se obávali národù jiných zemí, však obìtovali na nìm obìti zápalné Hospodinu, obìti zápalné ráno i veèer. 4 Drželi také slavnost stánkù, jakož psáno jest, obìtujíce zápal na každý den, vedlé poètu a vedlé obyèeje každého dne, 5 A potom obìt zápalnou ustaviènou, i na novmìsíce i na každou slavnost Hospodinu posvìcenou, i od každého dobrovolnì obìtujícího dobrovolnou obìt Hospodinu. 6 Od prvního dne toho mìsíce sedmého poèali obìtovati zápalù Hospodinu, aèkoli chrám Hospodinùv ještì nebyl založen. 7 I dali peníze kameníkùm a øemeslníkùm, též potravy a nápoje i oleje Sidonským a Tyrským, aby vezli døíví cedrové z Libánu k moøi Joppen, podlé povolení jim Cýra krále Perského. 8 Léta pak druhého po jejich se navrácení k domu Božímu do Jeruzaléma, mìsíce druhého, zaèali Zorobábel syn Salatielùv, a Jesua syn Jozadakùv, i jiní bratøí jejich knìží a Levítové a všickni, kteøíž byli pøišli z toho zajetí do Jeruzaléma, a ustanovili Levíty od dvadcítiletých a výše, aby pøihlédali k dílu domu Hospodinova. 9 A tak postaven jest Jesua, synové jeho i bratøí jeho, Kadmiel i synové jeho, synové Judovi spolu, aby pøihlédali k dílu pøi domì Božím, potomci Chenadadovi, synové jejich i bratøí jejich Levítové. 10 A když zakládali grunty stavitelé chrámu Hospodinova, postavili knìží zobláèené s trubami, a Levíty, syny Azafovy s cymbály, aby chválili Hospodina vedlé naøízení Davida krále Izraelského. 11 I prozpìvovali jedni po druhých, chválíce a oslavujíce Hospodina, nebo dobrý jest, a že na vìky trvá milosrdenství jeho nad Izraelem. Všecken také lid prokøikoval hlasem velikým, chválíce Hospodina, proto že založen byl dùm Hospodinùv. 12 Mnozí pak z knìží a z Levítù i z knížat èeledí otcovských, starci, kteøíž byli vidìli prvnìjší dùm, když zakládali tento dùm pøed oèima jejich, plakali hlasem velikým. Mnozí nazpìt prokøikovali s radostí hlasem velikým, 13 Tak že lid nemohl rozeznati hlasu prokøikování radostného od hlasu plaèícího lidu; nebo lid ten prokøikoval hlasem velikým, a hlas ten slyšán byl daleko.