1 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Synu èlovìèí, mluv k synùm lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi nìkterou meè, jestliže vezme lid té zemì muže jednoho od konèin svých, a ustanoví jej sobì za strážného, 3 A ten vida meè pøicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu, 4 A slyše nìkdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom pøijda meè, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude. 5 Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na nìm zùstane. Byꜜ se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil. 6 Pakli strážný vida, an meè pøichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a pøijda meè, zachvátil by nìkoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu. 7 Tebe pak synu èlovìèí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne. 8 Když bych já øekl bezbožnému: Bezbožníèe, smrtí umøeš, a nemluvil bys, vystøíhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umøe, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu. 9 Pakli bys ty vystøíhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onꜜ pro nepravost svou umøe, ale ty duši svou vysvobodíš. 10 Protož ty synu èlovìèí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, øíkajíce: Proto že pøestoupení naše a høíchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli? 11 Rci jim: Živꜜ jsem já, dí Panovník Hospodin, žeꜜ nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraꜜtež se, odvraꜜte od cest svých zlých. I proè møíti máte, ó dome Izraelský? 12 Ty tedy synu èlovìèí, rci synùm lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den pøestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhøešil. 13 Jestliže dím spravedlivému: Jistì živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, èinil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepøijde na pamìt, ale pro tu nepravost svou, kterouž èinil, umøe. 14 Zase øeknu-li bezbožnému: Smrtí umøeš, však odvrátí-li se od høíchu svého, a èiniti bude soud a spravedlnost, 15 Což v zástavì jest, navrátí-li bezbožný, což vydøel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, neèinì nepravosti: jistì že bude živ, neumøe. 16 Žádní høíchové jeho, jimiž høešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost èinil, jistì že bude živ. 17 A vždy øíkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Pánì, ješto jejich cesta není pravá. 18 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a èinil by nepravost, umøeꜜ pro ty vìci. 19 Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a èinil by soud a spravedlnost, podlé tìch vìcí živ bude. 20 A pøedce øíkáte: Není pravá cesta Pánì. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský. 21 Stalo se pak dvanáctého léta, desátého mìsíce, pátého dne téhož mìsíce od zajetí našeho, že pøišel ke mnì jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, øka: Dobyto jest mìsto. 22 Ruka pak Hospodinova byla pøi mnì u veèer pøed tím, než pøišel ten, kterýž utekl, a otevøela ústa má, až i ke mnì pøišel ráno; otevøela, pravím, ústa má, abych nebyl nìmým déle. 23 I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 24 Synu èlovìèí, obyvatelé pustin tìchto v zemi Izraelské mluví, økouce: Jedinký byl Abraham, a dìdiènì držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námꜜ dána jest zemì tato v dìdictví. 25 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a oèí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtìli byste zemí touto dìdiènì vládnouti? 26 Stojíte na meèi svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvròujete, a chtìli byste zemí touto dìdiènì vládnouti? 27 Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živꜜ jsem já, že ti, kteøíž jsou na pustinách, meèem padnou, a kdo na poli, toho zvìøi dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou. 28 I obrátím zemi tu v hroznou poušꜜ a pøestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel pøes nì. 29 I zvìdí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušꜜ pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali. 30 Ty pak synu èlovìèí, slyš, synové lidu tvého èasto mluvívají o tobì, za stìnami i ve dveøích domù, a øíkají jeden druhému a každý bratru svému, øka: Poïte medle a poslechnìte, jaké slovo vyšlo od Hospodina. 31 I scházejí se k tobì, tak jako se schází lid, a sedají pøed tebou lid mùj, a poslouchají slov tvých, ale neèiní jich. A aèkoli je sobì ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází. 32 A aj, ty jsi jim jako zpìv libý pìkného zvuku a dobøe vznìjící. Slyšíꜜ zajisté slova tvá, ale žádný jich neèiní. 33 Než když to pøijde, (aj, pøicházíꜜ), tedy zvìdí, že prorok byl u prostøed nich.