1 Bylo pak jedenáctého léta, tøetího mìsíce, prvního dne téhož mìsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Synu èlovìèí, rci Faraonovi králi Egyptskému i množství jeho: K komu jsi podoben v své velikosti? 3 Aj, Assur byl jako cedr na Libánu, pìkných ratolestí, a vìtvovím zastìòující, a vysokého zrùstu, jehož vrchové byli mezi hustými vìtvemi. 4 Vody k zrùstu pøivedly jej, propast jej vyvýšila, potoky jejími opuštìn byl vùkol kmen jeho, ješto jen praménky své vypouštìla na všecka døíví polní. 5 Takž se vyvýšil zrùst jeho nade všecka døíví polní, a rozmnožili se výstøelkové jeho, a pro hojnost vod roztáhly se ratolesti jeho, kteréž vypustil. 6 Na ratolestech jeho hnízdilo se všelijaké ptactvo nebeské, a pod vìtvemi jeho rodili se všelijací živoèichové polní, a v stínu jeho sedali všickni národové velicí. 7 I byl ušlechtilý pro svou velikost, a pro dlouhost vìtví svých; nebo koøen jeho byl pøi vodách mnohých. 8 Cedrové v zahradì Boží nepøikryli ho, jedle nevrovnaly se ratolestem jeho, a stromové kaštanoví nebyli podobni vìtvem jeho. Žádné døevo v zahradì Boží nebylo rovné jemu v kráse své. 9 Ozdobil jsem jej množstvím vìtvoví jeho, tak že mu závidìla všecka døíví Eden, kteráž byla v zahradì Boží. 10 Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že vysoce vyrostl, a vypustil vrch svùj mezi husté vìtvoví, a pozdvihlo se srdce jeho pøíèinou vysokosti jeho: 11 Protož vydal jsem jej v ruku nejsilnìjšího z národù, aby s ním pøísnì nakládal; pro bezbožnost jeho vyhnal jsem jej. 12 A tak vyꜜali jej cizozemci, nejukrutnìjší národové, a nechali ho tu. Po horách i po všech údolích opadly vìtve jeho, a slomeny jsou ratolesti jeho na všecky prudké potoky té zemì. Proèež vystoupili z stínu jeho všickni národové zemì, a opustili jej. 13 Na nìmž padlém bydlí všelijaké ptactvo nebeské, a na ratolestech jeho jsou všelijací živoèichové polní, 14 Proto aby se nevyvyšovalo v zrostu svém žádné døíví pøi vodách, a aby nevypouštìlo vrchù svých mezi hustými vìtvemi, a nevypínalo se nad jiné vysokostí svou žádné døevo zapojené vodami, proto že všickni ti oddáni jsou k smrti, dolù do zemì mezi syny lidské s tìmi, kteøíž sstupují do jámy. 15 Takto praví Panovník Hospodin: Toho dne, v kterýž on sstoupil do hrobu, pøivedl jsem k kvílení, a pøikryl jsem pøíèinou jeho propast, a zadržel jsem potoky její, aby se zastavily vody mnohé, a uèinil jsem, aby smutek nesl pøíèinou jeho Libán, a všecko døíví polní pøíèinou jeho aby umdlelo. 16 Od hømotu pádu jeho uèinil jsem, že se tøásli národové, když jsem jej svedl do hrobu s tìmi, kteøíž sstupují do jámy. Nad èímž se potìšila na zemi dole všecka døíví Eden, což výborného a dobrého jest na Libánu, vše což zapojeného jest vodou. 17 I ti s ním sstoupili do hrobu k tìm, kteøíž jsou zbiti meèem, i rámì jeho, i kteøíž sedali v stínu jeho u prostøed národù. 18 Kterému z stromù Eden podoben jsi tak v slávì a velikosti? Však svržen budeš s døívím Eden dolù na zem, mezi neobøezanci s zbitými meèem lehneš. Toꜜ jest Farao i všecko množství jeho, praví Panovník Hospodin.