1 Léta desátého, desátého mìsíce, dvanáctého dne téhož mìsíce, stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Synu èlovìèí, obraꜜ tváø svou proti Faraonovi králi Egyptskému, a prorokuj proti nìmu i proti všemu Egyptu. 3 Mluv a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobì jsem, ó Faraone králi Egyptský, draku veliký, kterýž ležíš u prostøed øek svých, ješto øíkáš: Já mám øeku svou, já zajisté jsem ji pøivedl sobì. 4 Protož dám udici do èelistí tvých, a uèiním, že zváznou ryby øek tvých na tvých šupinách; i vyvleku tì z prostøedku øek tvých, i všecky ryby øek tvých na šupinách tvých zvázlé. 5 A nechám tì na poušti, tebe i všech ryb øek tvých. Na svrchku pole padneš, nebudeš sebrán ani shromáždìn; šelmám zemským i ptactvu nebeskému dám tì k sežrání. 6 I zvìdí všickni obyvatelé Egyptští, že já jsem Hospodin, proto že jste holí tøtinovou domu Izraelskému. 7 Když se chytají tebe rukou, lámeš se, a roztínáš jim všecko rameno; a když se na tì zpodpírají, ztroskotána býváš, aèkoli nastavuješ jim všech bedr. 8 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já pøivedu na tì meè, a vypléním z tebe lidi i hovada. 9 I bude zemì Egyptská pustinou a pouští, i zvìdí, že já jsem Hospodin, proto že øíkal: Øeka má jest, já zajisté jsem ji pøivedl. 10 Protož aj, já budu proti tobì i proti øece tvé, a obrátím zemi Egyptskou v pustiny, v poušꜜ pøehroznou od vìže Sevéne až do pomezí Mouøenínského. 11 Nepùjdeꜜ pøes ni noha èlovìka, ani noha dobytèete pùjde pøes ni, a nebude v ní bydleno za ètyøidceti let. 12 A tak uvedu zemi Egyptskou v pustinu nad jiné zemì pusté, a mìsta její nad jiná mìsta zpuštìná pustá budou za ètyøidceti let, když rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do rozlièných zemí. 13 A však takto praví Panovník Hospodin: Po skonání ètyøidceti let shromáždím Egyptské z národù, kamž rozptýleni budou. 14 A pøivedu zase zajaté Egyptské, a uvedu je zase do zemì Patros, do zemì pøebývání jejich, i budou tam královstvím sníženým. 15 Mimo jiná království bude sníženìjší, aniž se bude vynášeti více nad jiné národy; zmenším je zajisté, aby nepanovali nad národy. 16 I nebude více domu Izraelskému doufáním, kteréž by na pamìt pøivodilo nepravost, když by se obraceli za nimi; nebo zvìdí, že já jsem Panovník Hospodin. 17 Potom bylo dvadcátého sedmého léta, prvního mìsíce, prvního dne, že se stalo slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 18 Synu èlovìèí, Nabuchodonozor král Babylonský podrobil vojsko své v službu velikou proti Týru. Každá hlava oblezla, a každé rameno odøíno jest, mzdy pak nemá, on ani vojsko jeho, z Týru za tu službu, kterouž sloužili proti nìmu. 19 Z té pøíèiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dávám Nabuchodonozorovi králi Babylonskému zemi Egyptskou, aby pobral zboží její, a rozebral loupeže její, i rozchvátal koøisti její, aby mìlo mzdu vojsko jeho. 20 Za práci jejich, kterouž mi sloužili, dám jim zemi Egyptskou, proto že mnì pracovali, praví Panovník Hospodin. 21 V ten den rozkáži vypuèiti se rohu domu Izraelského. Tobì též zpùsobím, že otevøeš ústa u prostøed nich, i zvìdí, že já jsem Hospodin.