1 Bylo pak jedenáctého léta, prvního dne mìsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Synu èlovìèí, proto že Týrus o Jeruzalému øíká: Dobøe se stalo, že jest potøíno mìsto bran velmi lidných, obrací se ke mnì, naplnìn budu, kdyžtì zpuštìno, 3 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobì, ó Týre, a pøivedu na tì národy mnohé, tak jako bych pøivedl moøe s vlnami jeho. 4 I zkazí zdi Týru, a zboøí vìže jeho; vymetu také z nìho prach jeho, a obrátím jej v skálu vysedlou, 5 Tak že budou vysušovati síti u prostøed moøe. Nebo jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin, protož bude v loupež národùm. 6 Dcery pak jeho, kteréž na poli budou, meèem zmordovány budou, i zvìdí, že já jsem Hospodin. 7 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj, já pøivedu na Týr Nabuchodonozora krále Babylonského od pùlnoci, krále nad králi, s koòmi a s vozy, i s jezdci i s vojskem a s lidem mnohým. 8 Dcery tvé na poli meèem zmorduje, a vzdìlá proti tobì šance, a vysype proti tobì násyp, a postaví proti tobì pavézníky. 9 I støelbu zasadí proti zdem tvým, a vìže tvé poboøí nosatci svými. 10 Od množství koní jeho pøikryje tì prach jejich; od hømotu jezdcù a kár i vozù zatøesou se zdi tvé, když on vcházeti bude do bran tvých, jako do prùchodù mìsta proboøeného. 11 Kopyty koní svých pošlapá všecky ulice tvé, lid tvùj meèem pomorduje, a sloupové pamìtní síly tvé na zem padnou. 12 I rozberou zboží tvá, a rozchvátají kupectví tvá, a rozválejí zdi tvé, i domy tvé rozkošné poboøí, a kamení tvé i døíví tvé, i prach tvùj do vody vmecí. 13 A tak pøítrž uèiním hluku zpìvù tvých, a zvuku citar tvých aby nebylo slýcháno více. 14 A obrátím tì v skálu vysedlou, budeš k vysušování sítí, nebudeš vystaven více; nebo já Hospodin mluvil jsem, praví Panovník Hospodin. 15 Takto praví Panovník Hospodin Týru: Zdaliž od hømotu padání tvého, když stonati budou zranìní, když ukrutný mord bude u prostøed tebe, nepohnou se ostrovové? 16 A vyvstanou z stolic svých všecka knížata pomoøská, a složí z sebe pláštì své, i roucha svá krumpovaná svlekou; v hrùzu se oblekou, na zemi sedìti budou, a tøesouce se každé chvíle, trnouti budou nad tebou. 17 I vydadí se nad tebou v naøíkání, a øeknou tobì: Jak jsi zahynulo, ó mìsto, v nìmž bydleno bylo pro moøe, mìsto slovoutné, ješto bylo pevné na moøi, ono i s obyvateli svými, kteøíž pouštìli strach svùj na všecky obyvatele jeho! 18 Tehdáž tøásti se budou ostrovové v den pádu tvého; pøedìšeni, pravím, budou ostrovové, kteøíž jsou na moøi, nad zahynutím tvým. 19 Nebo tak praví Panovník Hospodin: Když tì uèiním mìstem zpuštìným jako mìsta, v nichž se nebydlí, když uvedu na tì hlubinu, tak že tì pøikryjí vody mnohé, 20 Když uèiním, že sstoupíš s sstupujícími do jámy k lidu dávnímu, a posadím tì v nejnižších stranách zemì, na pustinách starodávních s tìmi, jenž sstupují do jámy, aby nebylo bydleno v tobì: prokáži slávu v zemi živých. 21 Nebo uèiním to, že budeš k náramné hrùze, když tì nestane, a bys pak bylo hledáno, abys nebylo na vìky nalezeno, praví Panovník Hospodin.