1 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì léta devátého, mìsíce desátého, desátého dne téhož mìsíce, økoucí: 2 Synu èlovìèí, napiš sobì jméno tohoto dne, vlastnì dnešního dne tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právì tohoto dnešního dne. 3 A pøedlož tomu domu zpurnému podobenství, øka k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Pøistav tento hrnec, pøistav a nalej také do nìho vody. 4 A sebera kusy náležité do nìho, každý kus dobrý, stehno i plece, a nejlepšími kostmi napln jej. 5 Pøivezmi i nejlepších bravù, a udìlej oheò z kostí pod ním, zpùsob, aꜜ to vøe, ažby kypìlo, aꜜ se i kosti jeho rozvaøí v nìm. 6 Protož takto praví Panovník Hospodin: Bìda mìstu tomu vražedlnému, hrnci, v nìmž zùstává pøipálenina jeho, z nìhož, pravím, pøipálenina jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z nìho, nepadneꜜ na nìj los. 7 Nebo krev jest u prostøed nìho. Na vysedlou skálu vystavilo ji; nevylilo jí na zemi, aby ji prach pøikryl. 8 I já zanítì prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou skálu, aby nebyla pøikryta. 9 Protož takto praví Panovník Hospodin: Bìda mìstu vražedlnému, i já udìlám veliký oheò, 10 Pøikládaje døíví, roznìcuje oheò, v nic obraceje maso, a koøenì koøením, tak že i kosti spáleny budou. 11 A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhøela i rozpálila mìï jeho, ažby se vyvaøila u prostøed nìho neèistota jeho, a vyprázdnila pøipálenina jeho. 12 Klamy svými bylo mi tìžké, protož nevyjde z nìho množství šumu jeho; do ohnì musí šum jeho. 13 V tvé neèistotì jest nešlechetnost, proto že jsem tì oèišꜜoval, však nejsi oèištìno. Nebudeš více oèišꜜováno od neèistoty své, až i doložím prchlivost svou na tebe. 14 Já Hospodin mluvil jsem, dojdeꜜ, a uèiním to; neustoupímꜜ, aniž se slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a èinù tvých budou tì souditi, praví Panovník Hospodin. 15 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 16 Synu èlovìèí, aj, já odejmu od tebe žádost oèí tvých v náhle, však nekvìl ani plaè, a nechꜜ nevycházejí slzy tvé. 17 Stonati pøestaò, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svùj vstav na sebe, a støevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady své, aniž pokrmu èího jez. 18 Což když jsem povìdìl lidu ráno, tedy umøela žena má u veèer. I uèinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo. 19 I øekl ke mnì lid: Což nám neoznámíš, co tyto vìci nám znamenají, kteréž èiníš? 20 Tedy øekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mnì, økoucí: 21 Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já poškvrním svatynì své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti oèí vašich a toho, èehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž jste zanechali, meèem padnou. 22 I budete tak èiniti, jakž já èiním. Brady nezastøete, aniž èího pokrmu jísti budete. 23 A majíce klobouky své na hlavách svých a støevíce na nohách svých, nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpìti budete jeden s druhým. 24 Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on èiní, budete èiniti, a když to pøijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin. 25 Ty pak synu èlovìèí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu jejich, veselé okrasy jejich, žádost oèí jejich, a to, po èemž touží duše jejich, syny jejich i dcery jejich, 26 Zdali v ten den pøijde k tobì ten, kdož uteèe, vypravuje tu novinu? 27 V ten den otevrou se ústa tvá pøi pøítomnosti toho, kterýž ušel, i budeš mluviti, a nebudeš více nìmým. Takž jim budeš zázrakem, i zvìdí, že já jsem Hospodin.