1 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Synu èlovìèí, dvì ženy, dcery jedné mateøe byly. 3 Ty smilnily v Egyptì, v mladosti své smilnily. Tam jsou maèkány prsy jejich, tam opiplány prsy panenství jejich. 4 Jména pak jejich: vìtší Ahola, sestry pak její Aholiba. Tyꜜ jsou byly mé, a rozplodily syny a dcery. Jména, pravím, jejich jsou: Samaøí Ahola, Jeruzaléma pak Aholiba. 5 Ale Ahola maje mne, smilnila a frejù hledìla s milovníky svými, s Assyrskými blízkými, 6 Odìnými postavcem modrým, s vývodami a knížaty, i všemi napoøád mládenci krásnými, a s jezdci jezdícími na koních. 7 Vydala se, pravím, v smilství svá s nimi, se všemi nejpøednìjšími syny Assyrskými, a se všemi, jimž frejovala, a poškvrnila se všemi ukydanými bohy jejich. 8 A tak smilství svých Egyptských nenechala; nebo ji zléhali v mladosti její, a oni maèkali prsy panenství jejího, a vylili smilství svá na ni. 9 Protož dal jsem ji v ruku frejíøù jejích, v ruku Assyrských, jimž frejovala. 10 Oniꜜ jsou odkryli nahotu její, syny i dcery její pobrali, ji pak samu meèem zamordovali. Takž vzata jest na slovo od jiných žen, když soudy vykonali pøi ní. 11 To vidìla sestra její Aholiba, však mnohem více než onano frejovala, a smilství její vìtší byla než smilství sestry její. 12 S Assyrskými frejù hledìla, s vývodami a knížaty blízkými, odìnými nádhernì, s jezdci jezdícími na koních, a všemi mládenci krásnými. 13 I vidìl jsem, že se poškvrnila, a že cesta jednostejná jest obou dvou. 14 Ale tato ještì to pøièinila k smilstvím svým, že viduc muže vyryté na stìnì, obrazy Kaldejských vymalované barvou, 15 Pøepásané pasem po bedrách jejich, a klobouky barevné na hlavách jejich, a že jsou všickni na pohledìní jako hejtmané, podobní synùm Babylonským v Kaldejské zemi, jejichž ona vlast jest, 16 I zahoøela k nim z pohledìní oèima svýma, a vyslala posly k nim do zemì Kaldejské. 17 Tedy vešli k ní Babylonští na lùže nepoctivé, a poškvrnili ji smilstvím svým. A když se poškvrnila s nimi, odlouèila se duše její od nich. 18 A odkryla smilství svá, odkryla též nahotu svou, i odlouèila se duše má od ní, tak jako se odlouèila duše má od sestry její. 19 Nebo rozmnožila smilství svá, rozpomínajíc se na dny mladosti své, v nichž smilnila v zemi Egyptské, 20 A frejovala s kubìnáøi jejich, jejichž tìlo jest jako tìlo oslù, a tok jejich jako tok koòský. 21 A tak jsi zase navrátila se k nešlechetnosti mladosti své, když maèkali Egyptští prsy tvé z pøíèiny prsù mladosti tvé. 22 Protož ó Aholiba, takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vzbudím frejíøe tvé proti tobì, ty, od nichž se odlouèila duše tvá, a pøivedu je na tì odevšad, 23 Babylonské a všecky Kaldejské, Pekodské, a Šohejské, i Kohejské, všecky syny Assyrské s nimi, mládence krásné, vývody a knížata všecka, hejtmany a slovoutné, všecky jezdící na koních. 24 A pøitáhnou na tì na vozích železných a pøikrytých, i kárách, a to s zbìøí národù, s pavézami a štíty i lebkami, položí se proti tobì vùkol, i pøedložím jim právo, aby tì soudili soudy svými. 25 Vyleji zajisté horlení své na tebe, tak že naloží s tebou prchlivì, nos tvùj i uši tvé odejmou, a ostatek tebe meèem padne. Ti syny tvé i dcery tvé poberou, a ostatek tebe spáleno bude ohnìm. 26 A vyvlekou tì z roucha tvého, a rozberou šperky okrasy tvé. 27 A tak pøítrž uèiním pøi tobì nešlechetnosti tvé, i smilství tvému z zemì Egyptské vzatému, a nepozdvihneš oèí svých k nim, a na Egypt nezpomeneš více. 28 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dám tebe v ruku tìch, kterýchž nenávidíš, v ruku tìch, od nichž se odlouèila duše tvá, 29 I budou nakládati s tebou podlé nenávisti, a poberou všecko úsilé tvé, a nechají tì nahé a obnažené. A tak bude zøejmá nahota smilství tvého a nešlechetnosti tvé, smilství, pravím, tvého. 30 Což vše uèiní tobì proto, že jsi smilnila, následujíc pohanù, proto že jsi poškvrnila se ukydanými bohy jejich. 31 Cestou sestry své chodila jsi, protož dám kalich její v ruku tvou. 32 Takto praví Panovník Hospodin: Kalich sestry své píti budeš hluboký a široký; budeꜜ sporý, tak že smích a žert budou míti z tebe. 33 Opilstvím a zámutkem naplnìna budeš, kalichem pustiny a zpuštìní, kalichem sestry své Samaøí. 34 I vypiješ jej a vyvážíš, a než jej polámeš, snáze prsy své roztrháš; neboꜜ jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin. 35 Protož takto praví Panovník Hospodin: Z té pøíèiny, že jsi zapomenula na mne, a zavrhlas mne za høbet svùj, i ty také vezmi za svou nešlechetnost, a za smilství svá. 36 I øekl Hospodin ke mnì: Synu èlovìèí, budeš-liž zastávati Ahole neb Aholiby? Nýbrž oznam jim ohavnosti jejich, 37 Že cizoložily, a krev jest na rukou jejich, a s ukydanými bohy svými cizoložily. Také i syny své, kteréž mnì zplodily, vodily jim, aby sežráni byli. 38 Ještì i toto èinily mi, že zaneèišꜜovaly svatyni mou v tentýž den, a sobot mých poškvròovaly. 39 Nebo obìtovavše syny své ukydaným bohùm svým, vcházely do svatynì mé v tentýž den, aby ji poškvrnily. Aj hle, takꜜ jsou èinívaly u prostøed mého domu. 40 Nadto, že vysílaly k mužùm, jenž by pøišli zdaleka, kteøíž, jakž posel vyslán k nim, aj, hned pøicházívali. Jimž jsi se umývala, a tváø svou líèila, a okrašlovalas se okrasou. 41 A usazovalas se na loži slavném, pøed nímž stùl pøipravený byl, na nìž jsi i kadidlo mé i masti mé vynakládala. 42 Když pak hlas toho množství poutichl, tedy i k mužùm z obecného lidu vysílaly, jenž bývali pøivozováni ožralí z pouštì. I dávali náramky na ruce jejich, i koruny ozdobné na hlavy jejich. 43 A aèkoli jsem se domlouval na cizoložství té lotrynì, a že oni jednak s jednou, jednak s druhou smilství provodí, 44 A že každý z nich vchází k ní, tak jako nìkdo vchází k ženì nevìstce: však vždy vcházeli k Ahole a Aholibì, ženám pøenešlechetným. 45 Protož muži spravedliví, tiꜜ je souditi budou soudem cizoložných a soudem tìch, jenž vylévaly krev, proto že cizoložily, a krev jest na rukou jejich. 46 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Pøivedu na nì vojsko, a dám je v posmýkání i v loupež. 47 I uhází je to shromáždìní kamením, a poseká je meèi svými; syny jejich i dcery jejich pomordují, a domy jejich ohnìm popálí. 48 A tak pøítrž uèiním nešlechetnosti v zemi této, i budou se tím káti všecky ženy, a nedopustí se nešlechetnosti podobné vaší. 49 Nebo vzložena bude na vás nešlechetnost vaše, a ponesete høíchy ukydaných bohù svých. I zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.