1 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Ty pak synu èlovìèí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho mìsta vražedlného? Radìji mu oznam všecky ohavnosti jeho, 3 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Pøicházíꜜ èas mìsta toho, jenž prolévá krev u prostøed sebe, a dìlá ukydané bohy proti sobì, aby se poškvròovalo. 4 Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivší, a ukydanými bohy svými, jichž jsi nadìlalo, sebe poškvrnivší, to jsi zpùsobilo, že se pøiblížili dnové tvoji, a pøišlo jsi k letùm svým. Protož vydám tì v pohanìní národùm, a ku posmìchu všechnìm zemím. 5 Blízké i daleké od tebe budou se tobì posmívati, ó zlopovìstné a rùznic plné. 6 Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby krev v tobì prolévali. 7 Otce i matku zlehèují v tobì, pohostinnému èiní nátisk u prostøed tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobì. 8 Svatými vìcmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvròuješ. 9 Utrhaèi jsou v tobì, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobì; nešlechetnost páší u prostøed tebe. 10 Nahotu otce syn odkrývá v tobì, a neèisté v oddìlení ponižují v tobì. 11 Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevìstou svou poškvròuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce svého, ponižuje v tobì. 12 Dar berou v tobì, aby krev prolili; lichvu a úrok béøeš, a zisku hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník Hospodin. 13 Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostøed tebe. 14 Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnùm, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i uèiním. 15 Nebo rozptýlím tì mezi pohany, a rozženu tì po krajinách, a do konce vyprázdním neèistotu tvou z tebe. 16 A zavrženo jsuc pøed oèima pohanù, poznáš, že já jsem Hospodin. 17 Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 18 Synu èlovìèí, obrátili se mi dùm Izraelský v trùsku, všickni napoøád jsou mìï, cín, železo a olovo u prostøed peci, trùsky støíbra jsou. 19 Proèež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni obrátili se v trùsky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma. 20 Jakž se shromažïuje støíbro a mìï, železo, olovo i cín do prostøed peci, k rozdmýchání ohnì vùkol nìho a k rozpouštìní: tak shromáždím v hnìvì a v prchlivosti své, a slože, rozpouštìti vás budu. 21 Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás oheò prchlivosti své, i rozpustíte se u prostøed mìsta. 22 Jakž se støíbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostøed nìho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás. 23 Ještì stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 24 Synu èlovìèí, rci: Ty zemì jsi neèistá, nebudeš deštìm svlažena v den rozhnìvání. 25 Spiknutí prorokù jejích u prostøed ní, jsou podobni lvu øvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a vìci drahé berou, a èiní mnoho vdov u prostøed ní. 26 Knìží její natahují zákona mého, a svaté vìci mé poškvròují, mezi svatým a poškvrnìným rozdílu neèiní, a mezi neèistým a èistým nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oèi své, tak že zlehèován bývám mezi nimi. 27 Knížata její u prostøed ní jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby shánìli mrzký zisk. 28 Proroci pak jejich obmítají jim vápnem nièemným, pøedpovídají marné vìci, a hádají jim lež, øíkajíce: Takto praví Panovník Hospodin, ješto Hospodin nemluvil. 29 Lid této zemì èiní nátisk, a cizí vìci mocí béøe, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivì. 30 Hledaje pak nìkoho z nich, kterýž by udìlal hradbu, a postavil se v mezeøe pøed tváøí mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím. 31 Protož vyleji na nì rozhnìvání své, ohnìm prchlivosti své konec jim uèiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin.